Cesta ke štrůdlu

28.02.08

Chilli Menu: Cukrárna

Chcete vyprávět voňavou pohádku? Dobře, ale musíte se mnou chvíli cestovat. Sraz je dnes ráno v půl deváté v Králově Poli, naložím vás k sobě do auta a pojedeme do přírody.

Moc práce mi to vyprávění ani nedá, protože hlavní hrdinka skutečně existuje, jmenuje se Milena, bydlí pod kamenným středověkým hradem Pernštejnem v malém městečku Nedvědici na Vysočině, kde blízko kostela provozuje malou stejnojmennou cukrárnu.  

 

Tam, kde zvony zvoní poledne 

Cukrárna nemá žádné webové stránky s exkluzivní prezentací, ani designově nejnovější nábytek a vybavení. Za pultem nemele profesionální mlýnek ani se nenahřívá super mašinka. My dámičky si své pressíčko musíme odbýt jinde. Uvnitř je stůl pro místní štamgasty, kteří si tu pravidelně dají svou rozpustnou kávu, zákusek z Čebína a pokec. Na vrchních policích najdete sbírku nejrůznějších kočinek, které paní majitelka sbírá.  

 

ALE! U cukrárny je malé parkoviště a blízko vlakové nádraží. A právě odtud míří davy lidí SEM, do cukrárny. Sem se totiž jezdí z Brna i celého širokého okolí na báječný, čerstvý, voňavý a poctivý štrůdl, ořechové rohlíčky a kokosky, které paní Milena v malé kuchyňce již několik let peče.  

 
 

A věřte mi, že jestliže jednou některou z jejích dobrot ochutnáte, budete neodolatelně vábeni a vaši blízcí se budou divit, proč pořád plánujete výlety právě do Nedvědice.

Marmeláda do kokosek? Rybíz ze zahrady paní Mileny…

A jak se to dělá? Tady už pohádka skoro končí, čeká nás totiž každodenní dřina. Každý den v pět hodin vstávat. Jít pěšky do cukrárny, zadělat těsto na třicet nohavic štrůdlu (máte štěstí, že je všední den, o víkendu jich je ještě víc…). Těsto není polotovar, je uhněteno podle osvědčeného receptu babičky paní Mileny a je tajné. Nahlédla jsem do lednice, těsto musí 24 hodin odpočívat a být ideálně vláčné, jinak se prostě nepovede.

A teď náplň: chystáte si kuchyňského pomocníka? Tak pozor! Tady dostanete nožík na krájení, bednu jablek a malé štokrle, bude vás totiž od sezení bolet zadek.  

 
 

Každé jablko oloupat, rozkrojit, vykrojit jádřinec a nakrájet na správně velké kousky. Zkuste si to! A spočítejte jak dlouho vám to bude trvat. Vlastně ne, na počítání není čas, protože už je otevřeno, přicházejí zákazníci a vy si otřete ruce do utěrky a jdete obsluhovat zákazníky. 

 
 

Vysočina je tvrdý kraj, nic nedává zadarmo, cena musí zůstat v takové výši, aby uspokojila i místní. Za celou nohavici štrúdlu zde zaplatíte 66 Kč. Takže mnoho peněz na pomocnou sílu již nezbývá. Paní Mileně pomáhá kromě manžela i snacha, která se otáčí „v kšeftu“, jablka nakrájí i večer po práci…Otevřeno každý den kromě pondělí. Volno? Ty bláhová! V pondělí se přece jezdí pro zásoby!  

 
 

Kokosky, rohlíčky a štrůdl

Cink, vcházím dovnitř, nasávám báječnou a typickou vůni teplých jablíček se skořicí a cukrem, zabalených v měkounkém a zlatavém těstě. Jako vždy nakupuji celou nohavici, kokosky a rohlíčky do úhledného balíčku. Nesměle se ptám, zda můžu něco vyfotit. Paní Milena ochotně zve do kuchyně, kde mi při krájení vypráví o starých receptech, ukazuje těsto, nechává jej osahat, otevírá lednici, uvaří čerstvou čokoládu, směje se, a na mou otázku komu předá své řemeslo, odpovídá: „Asi nikomu, nikdo by to nedělal…“ 

 

Koupím si švestku na Vysočině  

Vracím se do auta a jedu několik kilometrů za Nedvědici, do kopců, tam kde jsem se narodila. Voňavý balíček z cukrárny sladce voní a já si jedu udělat každoroční radost – podívat se, jak kvetou v drsné přírodě Vysočiny bledule.  

 
 
 
 

Nikdy si tu podívanou nenechám ujít, období květu křehkých bílých hlaviček trvá pouhých několik dní a letos je to opravdu brzy. Ledový potok se dere jarní přírodou, bledule si razí cestu loňským listím…

 
 

A já v tu chvíli na to pomyslné štokrle opravdu sedám, na svůj namyšlený zadek a přemýšlím nad poctivou a krásně voňavou prací paní Mileny…     

      
 
 

Komentáře: 23 “Cesta ke štrůdlu”

  1. DolceVita

    Takovému podnikání držím palce! S představou voňavého štrůdlu se mi bude těžko usínat :-)

  2. Jarmila Hošková

    O tomhle jsem hodně slyšela, bydlím poblíž……její štrůdly jsou opravdu extrémně vypečené

  3. ChilliJulie

    DolceVita: Já jsem o půlnoci neodolala a kousek ochutnala, usínalo se náramně! Ta sladká skořice mě úplně uklimbala :)

    Jarmila Hošková: Zkuste určitě i ten rohlíček a kokosku. Na fotce to vypadá tak „bobkovatě“, ale jsou jemné, čerstvé, měkounké – uvnitř kokosky je domácí marmeládička, všechno si dělají sami…

  4. Lenka

    Super tip. Kousek od Nedvědice (v Tišnově) mám babičku, takaž k ní pojedeme stavíme se předtím na štrůdl :)

  5. matesola

    Julie moc se mi tenhle styl reportů líbí. Není to nijak zvlášť chilli, ale o to víc mě to baví číst :)

  6. ChilliJulie

    Lenko:) A Tišnov, je tam ještě kdysi vyhlášená restaurace Pěna dní?

    matesola: díky, no včera mi fakt bylo fajn, tak to z toho hodně leze :)

  7. jana

    Julie, moc se mi líbí, že dokážete vypíchnout a najít to, co si obdiv zaslouží. A že cukrárna nedělá tu nejlepší kávu? No a co… Místní mají to, co jim vyhovuje, nač se pohoršovat? Pernštejn je krásný hrad, chtělo by to výlet… snad už je střecha spravená. Je fajn mít brněnské bloggery. Fandím vám.

  8. Perchta

    Jeee, my jsme tam v detstvi jezdili na bledule kazdej rok!! Moc hezky jste to napsala, uz se tesim na strudl :)

  9. Tea

    Paní Mileno, klobouk dolů, já už se tři týdny odhodlávám ke štrůdlu ( koupená jablka se postupně kazí a mizí v hlubinách odpadkového koše ). Kdybych Vaši cukrárnu měla poblíž, tak se na to vykašlu a zajedu si k Vám.:-)Držím palce, ať Vám trouba pěkně peče, jablíčka nejsou moc kyselá a zákazníci stojí rádi ve frontě na Vaše dobroty… :-)

  10. Kolíček

    Koukám na krásně vypečený štrůdl a sbíhají se mi sliny! Vzpomněl jsem si na svoji babičku – ta ho pekla z taženého těsta, které zabralo celý stůl a já potají ujídal jablíčka :o )

  11. ChilliJulie

    jani, žádné lešení jsem neviděla, Pernštejn mám ráda, je to moje rodná hrouda (ééé vlastně skála) a mají děsně charizmatického kastelána :) )) Přála bych téhle cukrárně, aby měla i dobrý stroj a vařila dobrou kávu…

    Perchto my taky, je to zvyk z dětství, bledule v Chlébském jsou pojem, v naší rodině se to řeší každý rok: telefony tam a zpět: kdo už BYL a kdo to definitivně PROŠVIH :)

    Tea: třeba se sem někdy vydáte a sejdeme se u štrůdlu :) fronta prý bývá až ven…

    Kolíček: myslím, že babičky prostě umí všechny

  12. Libor Fikr

    Já i z těch fotek cítím jabkové štrůdl …

  13. Floriánová

    No to mě podržte… Paní Milenu znám…nečekala bych, že ji objevím „někde“ na blogu… Strýc, bratr mé maminky, už je to dávno, pracoval nedaleko Nedvědice – konkrétně na Chlébském jako provozní hotelu. V Nedvědici si později pořídil domek, hned u nádraží,mezi stadionem a sámoškou. Takový malý hrad s výhledem na Pernštějn :-)
    Já už tam nebyla tak dlouho… vybavuje se mi spousta vzpomínek…a vůně toho štrůdlu… Děkuju!

  14. ChilliJulie

    Floriánová i Libor Fikr: no vidíte, jaro je v Nedvědici nádherné. Zajeďte si ;)

  15. Blaňule a Beďule Floriánky :-)

    No jo… zajeďte… To se řekne, hned bych se tam vypravila, budu se trapně ohánět časem… Připravuji v současné době Beďulátko na její „vstup mezi lovecké pejsky“ – na Zkoušky Vloh. Za 14 dní nás to čeká a času je oravdu málo… Zabere mi to veškerý volný čas, nemluvě o to, že čas uždibuji i z práce, kde mi teď naložili za kolegyni, co ze dne na den odešla na rizikové… :/ Snad příští rok… Na bledule na Chlébské (dolní část), projít „zratky“ okouknout „pajtl zahrady“… i se psem, možná už i se psama ;-) a nakonec na štrůdl… Nevíš, jestli ještě funguje u nádraží, v takovém „zámečkoidním domě“ ta restaurace?

  16. ChilliJulie

    Holky Floriánky:
    Blani, doporučuji výlet Doubravník – cca 4 km do Galerie z ruky v Křížovicích (www.galeriezruky.cz) a zpět přes Skorotice do Nedvědice a nakonec ten štrůdl :)
    To budete zmlácený a spokojený obě :) Beďulce posílám virtuální vitamínovou kost, až někdy přijedete, udělám jí „Játroví“

  17. Blaňule a Beďule Floriánky :-)

    Doubravník, Borač (tam jsem jezdívala na letní tábory…)… jééé jééé ani mi nemluv :-) Zmlácený…počkej počkej… Béďa je pes kámzičitý, té nedělá problém držet se mnou krok 28km po horách, počítám, že ona naběhá navolno ještě tak 2x tolik ;-) Tu utahat, to je nadlidský výkon (ale občas se mi to daří;-)) :D Šikulenka moje krátkonohá fousatá :-) V červenci (12-13 je-li to víkend) hlásím 2-3 dny v Brně, sice tam toho budu mít hodně, ale na tebe si čas musíme udělat :-) Pozdrav vyřídím, kost předám, virtuálně… :-)

  18. Jarmila Hošková

    Ach……….byla jsem teď o víkendu na štrůdlu a rohlíčku a laskonce a mňam mňam………teda nedala jsem si to vše naráz, ale bylo to kolosální. Paní je moc milá a taková domácká

  19. M@P

    Při cestě na hroby svých předků jsme se dnes konečně dostali do této vyhlášené cukrárny. Štrúdl je opravdu božský, rohlíčky dechberoucí, kokosku mám schovanou ještě v lednici, ale dlouho se tam neubrání. Úplně mi bylo blbé platit tak nízké ceny :) . Během chvilky, co jsme tam byli, mizely štrúdly jak na běžícím pásu a že už je paní Milena vyhlášená i mezi oskarovými celebritami svědčí i přítomnost mlsajícího Hansarda s Irglovou v rožku. Pernštejn sice působí majestátně, ale v Nedvědicích je odteď hlavním strategickým bodem drobná cukrárna u kostela.

    A když už jsme u těch dobrých cukráren v okolí Brna, doporučuji i rodinný podnik na náměstí ve Velké Bíteši, kde dělají taktéž výtečné zákusky.

  20. ChilliJulie

    K tomu není co dodat, děkuji i za paní Milenu, já jsem měla ten štrůdl právě včera…Je boží. :)

  21. Lůc Mác

    tak lahodně se to i čte, hned by tam zajela a jeden kousek si teď hned dala :)

  22. darina

    noooo je to suproví mame tam chatu a furt si kupujem strudl :D :D A marcipam paní milena je mila….. Mam u ní rada i nove tocenou zmzlinu ;DDDD

  23. darina

    noooo je to suproví mame tam chatu a furt si kupujem strudl :D :D A marcipam paní milena je mila….. Mam u ní rada i nove tocenou zmzlinu ;DDDDDDD

Co si myslíte vy?

Vždy čerstvé komentáře