Chilli Menu: Recepty nejen na neděli
Jeden z prvních receptů musí být pořádný pálivý kotel masa v chilli! Hecují mě kamarádi při zmínce o založení vlastních stránek na internetu. Dobře, poslechnu, ale nakonec mám pro vás, přátelé moji drazí, recepty s ostrou příchutí rovnou tři. A zde je první z nich…

Chilli con carne?
Měla jsem v úmyslu uvařit tentokrát něco opravdu pikantního a v první chvíli mě napadlo právě Chilli con carne. Originální recept ode mě určitě nečekejte. Za prvé jsem v Mexiku nikdy nebyla, a za druhé: co je předepsané si můžeme přece podle svého změnit a uzpůsobit momentální náladě a aktuální vybavenosti domácí lednice. Při listování ve španělsko-českém slovníku zjišťuji překvapivě, že „con carne“ neznamená „s fazolemi“ – jak jsem si původně myslela, ale „s masem“. Souhlasím, že maso s pálivými papričkami si dnes připravíme, ale nebudeme jej tak prostě nazývat španělsky, abychom si nepletli svůj originál s klasikou. A co nesmí chybět v české variantě mexické dobroty? Koriandr, chilli a čokoláda!
Chilli v pekelném kotlíku
K přípravě potřebujeme:
Jak na to
Cibuli a česnek orestujeme v kastrolu na sádle a přidáme na kostky nakrájené maso, opékáme ze všech stran za stálého míchání do „zatažení“ masa. Okořeníme solí, čerstvě mletým pepřem, koriandrem, skořicí, papričkami a čokoládou. Přidáme pyré a rajčata, a vše dobře promícháme. Nakonec zalijeme červeným vínem a necháme pomalu dusit (žádné velké bublání) do změknutí masa. S přípravou doporučuji začít ráno, maso potřebuje ve finále trochu času, aby si vše ujasnilo a předvedlo nám svoje chutě a vůně v celé své pikantní kráse na talíři.

Úskalí receptu
Asi po půl hodině jsem omáčku ochutnala a zjistila, že specifická vůně skořice výrazně převyšuje všechno ostatní koření. A ten, kdo převyšuje, toho je potřeba hezky vylovit a vyřadit. Když si představíte konzistenci a barvu té majdičky, je vám jistě jasné jak DOKONALE schovaná ta skořice byla.
Jestli opravdu, ale OPRAVDU nemáte co dělat, upleťte si na sebe stejný bič jako já v podobě nápadu servírovat tu úžasně hustou a mohutně pikantní omáčku plnou masa ve slušivé postýlce z těsta. Myslím, že to byl určitě nápad někoho jiného a že jsem se inspirovala nějakou dokonalou fotografií, protože mě by tohle napadnout určitě nemohlo (ale mohlo). Těsto nebylo tak vláčné jak jsem chtěla a nezpracovávalo se úplně lehce. Pekla jsem jej zvlášť ve formě na kulatý koláč, vycpané suchými fazolemi, nad jejichž ztrátou brečím dodnes, byly totiž BIO. Maso a omáčku jsem do formy nalila až nakonec a nechala již jen krátce v troubě „dojít“. Receptem na těsto vás ani nezatěžuji.
Ochutnávat dovoleno
Musím uznat, že přes drobné vztekání s těstem - na stole celé jídlo vypadalo nádherně. V kombinaci se zelenými, oblanšírovanými (vhodit do bublající osolené vody a nechat jen zvláčnět) fazolkami to byla krásná paleta barev. Omáčka měla sytě rudohnědou barvu, kterou dodalo maso, rajčata a víno, a kombinace koriandru a dalšího koření podpořila jídlo k výsledné dokonalosti.
Vždy čerstvé komentáře
O fenoménu foodblog tam sice skoro nemluvíme (a to jsem měla připravený v hlavě všechny adresy kamarádů, na který nesmím zapomenout! Kuci a Šárko;) a červený fleky na krku snad v průběhu zmizely. ChilliJulie v pořadu Před půlnocí
O víkendu má být teplo a znojemští mají dveře sklepů dokořán. Asi nepojedu, páč píšu recenzi do pondělníku na stranu 5 Více o Festivalu otevřených sklepů na otevrenesklepy.cz
Zelená, chromovaná, kávová, kuřácko-nekuřácká, opravená, milá, trhle intoušská kavárna Spolek už nás baví 10 let. Borci chystají spoustu zábavy a škrtají ceny směrem dolů. Určitě se tam […]
Je to klišoidní, já vím.
Vyfotit roztomilý překlep asijského bistra je to nejjednodušší, co jsem s foťákem v ruce dneska mohla udělat. Jenže já na verzi tohohle jídla jezdím do tržnice na Olomouckou a je mi fuk, jak to mají napsaný. A tohle mě rozesmálo
Dopoledne mi moje sestřička a gastronomická přítelkyně napsala, že na receptech je jen jedna vada, dostane hlad. Mohu to teď podepsat, prohlížím tu stránku s pekelným kotlíkem od shora dolů a nazpět, to pálení a vůně za chvíli začnou pronikat i skrz obrazovku ?, no možné je všechno, třeba za pár let ?
Leden 29th, 2008 at 13.06Myslíš jako měnit atomy na pixely? Možná když přidáme mandragoru a použijeme liščí ohon…že by to šlo :))) Kájo, nebudeme dělat raději slivovici?
Leden 29th, 2008 at 17.00Julko, já vím, že mě pomluvíš, zašlapeš do země, ale já vezu Míše k narozeninám na pohoštění spolupracovníků klasické smažené řízky z vepřového a bramborový salát….a čoko, čokoláda je velice lákavá, myslíš si, že by potom, jako navrch ?, to asi už né,co ? , to by bylo asi moc……ach, jo, co by tomu navíc všemu řekl asi můj internista, ale mezi námi, čokoládu já podporuju !
Leden 30th, 2008 at 10.14Velká gratulace
Super chilli blog! Nechť je čilý víc než rok (o čemž nepochybuji).
Š
Leden 30th, 2008 at 23.52ach, je půl jedenacté, čtu recept na úžasné jídlo, prohlížím si krásné fotky, slintám po papírech a klávesnici a mlatím hlavou do zdi se slovy : ” ve 12 máš jídlo v menze, co by za to děti v africe dali, žádný chilli con carne si neviděla”
Leden 31st, 2008 at 10.31Jó sehnat papričku v lednu!Ale sakra dobré to je.Zvláště ta skořice mne upoutala.Dovolím si použít.S tímto blogem se řítíš do foodblogerské špičky.Zdraví Hy
Únor 1st, 2008 at 16.47Karel:
Řízky? Miluju!
DolceVita:
však to proberem
misha:
jo, děti v Africe na mě taky zabírají, ale většinou se i rozbulím, a to mi trochu vadí v práci, a co máte v menze dobrého?
Hy:
Únor 1st, 2008 at 18.09Tebe tu ráda vidím! Slyšela jsem zábavné zvěsti o pondělních večerech U…!
A jak se dělá to těsto? Pro tento recept je to myslím dost zásadní :o)
Únor 2nd, 2008 at 0.05Honza:
Ale mně to taky nedalo! S tím těstem se dá dělat spousta zábavných věcí, v Anglii a Francii se dělají všelijaké úžasné dobroty s ledvinkami, dalšími vnitřnostmi, které se podávají v kotlíku z těsta, mám takovou jednu starou formu ze starožitnictví a v tom bych to mohla vyzkoušet…I Escoffier píše o kotlíku, ale ten peče korpus vycpaný tučnějším masem, které potom odstraní a naplní připravenou směsí, dají se péct k tomu různé pokličky apod. Ale u Escoffiera se to těsto nejí, je to jen dekorace, joo stará dobrá Francie! No sranda! Určitě budu zkoušet, zvlášť tu starou klasickou variantu. Holky (Bali a Šárka třeba poradí a mají možná i fotky, jak to vypadá v originále). Honzo, já jsem to pekla podle následujícího receptu: 150 g hladké mouky, 1 lžička prášku do pečiva, lžička soli, 80 g škrobové moučky, 2 lžičky moučkového cukru, pepř, 110 g másla, 1-2 lžíce vody…podle mě existuje lepší sestava ingrediencí a budu ráda, když nám sem někdo poradí. Nebo kupte těsto od Wewalky, je vážně fajn, a jen ho přenesete do formy na koláč…
Únor 2nd, 2008 at 9.59Fakt se do toho chcete pustit? Já vás varuju!
ježiš to je krása!!
Únor 2nd, 2008 at 19.46Ještě, že jsem po večeři!
Líbí se mi, že recept je z kousků masa,a ne z mletého.
Dělávala jsem ho často na Bali, ze svíčkové, ta tam stála stejně jako každé jiné maso
Děkuji za přívítání.Když už máte ty zprávy od O…tak Vás také očekávám v U….Seance se koná prakticky každé pondělí od 17h do….Zdraví Hy
Únor 3rd, 2008 at 11.26Děkuji za recept na těsto, pátral jsem i jinde, a ten váš je obdobný, díky za něj! A Kastelán? Jen mě zajímalo, co si za těch pár stovek člověk užije. Vyberu dýžka a zkusím štěstí, nebojte, podám raport! Mějte se hezky a přeji mnoho dalších pikantních zážitků :o)
Únor 3rd, 2008 at 23.40chilli nie je mexicke jedlo. inac dobry…
Únor 4th, 2008 at 12.27Sim:
Ale vážně, ta historie je fakt zajímavá a prima počtení (v ang.) je zde: http://whatscookingamerica.net/History/Chili/ChiliHistory.htm
Únor 4th, 2008 at 16.09Tak to mi spadl gryml z hercny, že jsme to tak nenazvali
Zdravím Všechny příznivce dobrého a zdravého jídla, tedy Chilli Julie především … děkujeme za pochvaly, jenž pějete na adresu designu tohoto webu.
Díky a přejem dobrou chuť!
Únor 7th, 2008 at 0.14Lister:
Pohovoříme o našich dalších projektech, co říkáš?
Chystej dobrou kávičku, přijdu za váma do studia, už víc jak měsíc to slibuju, já vím
Hydraulik:
Únor 7th, 2008 at 12.18Zajímavé! A rozhodně lákavé…
Dneska na něj jdu, tak mi držte palce
Únor 13th, 2008 at 12.09Ahoj ChilliJulie,
tenhle recept znám trochu jinak, zmíním jen ingredience:

1 najemno pokrájená cibule
2 strožky nasekaného česneku
1 lžíce rostlinného oleje
500g rozemletého hovězího - libového
400g červených fazolí
800g konzervovaných rajčat na kostičky
700ml horkého vývaru - dle libosti a síly
dle chuti - drcené chilli papričky - něco pro tebe
2 čtverečky hořké čokolády - já dávám 5
jasněže dosolit a dopepřit podle chuti
pak čerstvá petrželka - až nakonec
maso s cibulkou se musí pořádně osmahnout a poté vařím aspoň 1,5 hod na mírném plameni, aby směs moc nevařila
podávám horké posypané sýrem (eidam 45%) a s rýží
CO TY NA TO?
Únor 19th, 2008 at 21.36Tak se povedlo, mou radost zkalila jen nepálivost čerstvých chilli papriček z Tesca… musel jsem přidat pytlíkové chilli, jenže jsem to trošku přepískl, takže jídlo působilo jako past na žlučníkáře. Ale celkově se povedlo k velké spokojenosti spolustolovníků, přidal jsem i červené fazole (z konzervy, až nakonec, sedly tam perfektně) a podával jsem s čerstvým chlebem a aby nebylo výrazných chutí málo, byl chleba opečen s česnekem a olivovým olejem s trochou bylinek.
Únor 20th, 2008 at 12.53Shmaq: No já na to: “Ano a všema deseti” :))) Prima recept! S tím sýrem je to zajímavé, jen nevím, jestli bych použila eidam, ale pokud je to “pětačtyřicítka” vlastně proč ne…a rýži k červeným a hovězím majdičkám fakt miluju. Doma se hádáme kdo jakou má rád - takže vaříme dvě verze
Díky!
Kanibale, tak jsem ráda, že recept vyšel a co těstíčko? Předpokládám, že jste ho na mu radu vynechal - a ten chleba - to jste mi teď udělal chutě! Snad to naše i vaše žlučníky přežijí
Díky a zdravím!
Únor 20th, 2008 at 14.51Recept jsem přečetla, nostalgicky zavzpomínala na zapovězený česnek a fazole… A nakonec jsem se inspirovala a aspoň jsem v těch rajčatech pomaloučku rozdusila kousky prasete, cibule a dýně. Bylo to výborné, kdyby se někdo ptal, čím jsem to dochutila… určitě do toho šlo víno ve formě želé (tímto děkuji Šárce za užasný vynález http://dolcevita.blog.cz/0709/cabernet-sauvignon-si-kazde-rano-mazu-na-chleba), ale jinak tak dohromady co jsem v kuchyni potkala a samozřejmě už si nepamatuju:) Takže přesně totéž jídlo už asi nikdy nezopakuju. No co, osud nás amatérů, věčné variace, pokud možno většinou chutné:)
Březen 9th, 2008 at 11.02