Co se děje ve sklepě

01.03.08

Chilli Menu: Dobré knihy

"A říkal jsem Ti, že máme ve sklepě starou kuchařku někdy z první republiky?" Prohodil včera jen tak přes rameno můj muž a odkráčel z bytu. Startuju ze židle a letím pět pater dolů, lomcuju se zapadeným zámkem a ve staré papírové krabici objevuji báječné KRÁMY…

   

Malou sbírku kompletních starých zavařovacích sklenic (celkem asi 20 kousků) s těžkými lisovanými víky. Tohle miluju, příběhy věcí! Sklenice jsou určitě starší, ale nápisy pocházejí z doby, kdy jsem ještě rozhodně byla na houbách, psala je inkoustem pečlivá ruka hospodyně. Rybíz je mi jasný, ten se sbírá v červnu, ale co se zavařovalo v listopadu? A putovala sklenice ze Zlína? 

Jak se do takových sklenic zavařovalo? Jak se neprodyšně uzavíraly? Jak dlouho v nich potraviny vydržely? Odkdy se vyráběly, kde, kdy a proč se vyrábět přestaly?  

Kuchařka ze sklepa

A kuchařku jsem objevila také. Knížka ve velikosti malého sešitu - bohužel bez pevných desek a prvních stránek. Nikde jsem tudíž nenašla autory, název, ani rok vydání. Bude pátračka!

Kniha je naprosto úžasná, už s ní ležím v posteli! Obsahuje staré osvědčené recepty na škubánky, trhance, záviny, bublaniny, skopové kýty, domácí majonézy, nádivky, dorty, kompoty, telecí brzlíky (hit v nabídce současných nejlepších restaurací)…Recepty budu vášnivě zkoušet do omrzení!

Chcete alespoň jeden recept? Dvouřádkový? Tenkrát holky uměly…

Nedělní bleskový koláč

2,5 dkg másla se utře, přidá 10 dkg cukru, 2 žloutky, citronová kůra, ze 2 bílků sníh se 7 dkg mouky. V dortové formě těsto upečeme, potřeme zavařeninou a krémem z bílků. Krém: Ušleháme tuhý sníh ze 3 bílků, po lžičkách do něho zašleháme 7 dkg cukru, pomalu vmícháme 8 dkg cukru.

Kuchařka obsahuje kromě báječných receptů i následující skvosty: Rady mladé matce (poučení, vydané ústavem v Charlottenburku), Receptář kterak co vyčistíme (např. klobouk bílý slaměný, péra bílá i pštrosí, sádrové bílé sošky, připečené škraloupy…), Několik praktických rad dobré hospodyně (popel z doutníků je ideální k cídění kovů, kterak se švábů, rusů a štěnic zbavíme…) 

Ještě mi k dokonalosti chybí nějaké rady a poučení mladým novomanželkám, ale možná jim tenkrát stačila ta Alpa a pánské hedvábné, nejlepší a nejjemnější…

  

Jdu pokračovat v zábavné četbě…

  

 

Komentáře: 15 “Co se děje ve sklepě”

  1. iscilitight

    Jaj, upřímná závist…já mám doma po babičce možná tak kuchařky, které by mohly konkurovat tomu skvostu z Matesolova Zabijáckého food-stylingu:-)I věkem, bohužel:-/

    Březen 2nd, 2008 at 11.00
  2. jana

    Julie, ty zavařovací sklenice znám, moje babička je běžně používala ještě v 80. letech. Chybí k tomu těsnící guma, která se vkládala mezi sklenici a víko, a celé se to přes víko a hrany zpevnilo tzv. “pérky” (do kříže). Po vychladnutí se pérka odstranila a zavařenina uložila do sklepa. Trvanlivost byla bez problémů. Ovšem! Bylo nutné, aby ten kroužek gumy opravdu těsnil. Někdy to bylo o šikovnosti, někdy to byla loterie. Sklenice se otevíraly tak, že se zatahlo za vystupující gumový okraj (takový plochý čudlík), trochu to zasyčelo (vzduch) a obsah byl váš. A někdy se vám podařilo čudlík utrhnout, a to pak bylo něco…. Hezkou neděli.

    Březen 2nd, 2008 at 11.17
  3. ChilliJulie

    iscilitight: Matesolovu Zabijáckému foodstylingu se nevyrovná absolutně nic, málem mě to zabilo, ten post miluju: http://www.matesola.com/2007/04/zabijck-food-styling.html

    jana: že jo? a já jsem si říkala, proč jsou na dně krabice ty tlustý gumičky :)))

    Březen 2nd, 2008 at 12.00
  4. adam

    dobre odpoledne:) uz je dvacet minut po obede, tak si to muzu dovolit napsat:)) chodime sem skoro kazdy den, ale stale se nedockavame clanku a reportaze ze skoly vareni od kastlika?
    HRuuuuuuuuuuuuuuza:D
    s pozdravem adam a radka

    Březen 2nd, 2008 at 12.22
  5. Anonymní

    Moje teta na chatě začátkem sedmdesátých let ještě do takových sklenic zavařovala. Čistě je vymyla, vysušila, dvě tři si dala otevřené do takového chlebníku přes rameno a hurá do protějšího lesejka na maliny. Večer už měla postavenou na myčáku (starý stůl s pevnou deskou, který měl vysouvací přední část s v ní zabudované dva dřezy na mytí nádobí) v kuchyňce řádku skleniček naplněných ovocem a zasypaných cukrem…

    Březen 2nd, 2008 at 16.13
  6. Major Milčák

    Anonym jsem byla já, omlouvám se :-).

    Březen 2nd, 2008 at 16.15
  7. Bali

    óóó, ty staré poklady. Ve sklepě babiček už nic takového není, ale podobné libůstky nacházím v antikvariátech. Např. Zlatá kniha domácího hospodářství(1924), Desatero dobré hospodyně (1938), Rok c české kuchyni(1959), Česká strava lidová(1945), Praktická česká kuchařka Anny Březohorské(rok neznámý, ale brzlíkem, telecím, jehněčím, sardelkama, holubama, koroptvema, raky, žábami, šneky,se to jen hemží!, La bonne cuisine (1929), Je sais cuisiner(1932),… to je počteníčko.

    Březen 2nd, 2008 at 18.46
  8. ChilliJulie

    adam: hrůza co, Adame? týdenní kastelánská přetržka :) až teď usedám, vařím si kávičku a jdu psát, snad to tady zítra najdete :) A zdravím Radku :)

    Major Milčák: jo tak ten myčák máme ve sklepě taky! nechtěla bych ho do toho pátýho patra tahat :) A přesně tuhle představu mám taky - léto,prázdniny a babička, která nikdy nezahálí…

    Bali: a všimla sis, že je v nich vlastně všechno včetně toho, co dnes považujeme za novinky?

    Březen 2nd, 2008 at 19.38
  9. Líba

    Mám takovou dávnou vzpomínku, nebo vlastně dilema. Takhle, samozřejmě, zavařovala moje babička a vždycky, když jsem k ní přijela, otevřela sklenici s hruškama. To ale není všechno. Ty hruštičky byly rozpůlené, naskládané na výšku sklenice - byly tak vysoké jako ta zavařovačka. A teď - hruštičky měly do kulata vyhloubený střed a v nich třešeň. A to bylo otočeno tak, aby ta třešnička byla vidět a ještě sem tam byl vidět hřebíček. No jo, ale jak mohla mít zároveň hrušky a třešně? Možná klima v Ústí nad Labem tou chemičkou bylo jiné a dozrávalo to nějak součaně, protože žádné mrazáky nebyly. Ale moje babička uměla všechno, hlavně když to bylo pro nás a třeba měla nějaký fígl.

    Březen 3rd, 2008 at 7.01
  10. ChilliJulie

    Líbo, že by nějaká raná odrůda hrušek a pozdní třešní? To je ale hezká záhada :)

    Březen 3rd, 2008 at 8.18
  11. DolceVita

    Přemýšlím o těch hruškách a třešních :-) Když se sklízejí hrušky, zrají jeřabiny. To zase moje babička dělávala hrušky s jeřabinami. Ty jeřabiny v hruškovém kompotu taky pěkně svítily :-)

    Hrušky & třešně / potom už vidím jenom jeden fígl, jak by se toto ovoce mohlo potkat v jedné kompotové lahvi. Babička možná třešně nakládala do alkoholu a to potom vydržely tak dlouho, dokud je děda nesnědl :-)

    Březen 3rd, 2008 at 10.58
  12. Líba

    DolceVita - že by? Asi ta záhada zůstane záhadou, děda pil raději pivo. Možná právě proto by ty třešně vydržely.

    Březen 3rd, 2008 at 17.15
  13. míša

    Ahoj, myslím, že kniha se jmenuje Rodinná kuchařka, napsala Květoslava Jírová, Vytiskla knihtiskárna M. Knap v Praze karlíně, stála úctyhodných 12 kč. TAky jsem pátrala, kdy je vydaná, ale to tam tdy bohužel není :-). Je vážně kouzelná, dostala jsem ji tuším od přítele maminky, který sbírá všelijaké kouzelné kousky…Když už píšu - nemůžeš mi poradit nějaký web ohledně sporáků? Budu dělat novou kuchyň a nejvíc by mi pomohly rady zkušených kuchařů, co je doma dobrý mít. Zatím to vidím na plynovou desku a horkovzdušnou troubu. Nechci nic překombinovaného, spíš takový slušný standart, který umožňuje různé experimenty…

    Květen 22nd, 2009 at 20.29
  14. Adina

    Já je miluju!Přesně takové zavařovací sklenice měla i moje babička.Ještě si pamatuju, jak do nich zavařovala meruňky.A taková divná malá žlutočervená jablíčka, co se nejedla čerstvá.Že by kdoule?Od té doby jsem je nikde neviděla, ale byla to mana nebeská…
    Zavíralo se to takovou silnou oranžovou gumou s ouškem a někdy tam byla i vrstva celofánu.
    Zachránila jsem jich posledních pět i s víčky, když se po babičce vyklízel dům.Cestou domů jsem je opatrovala v krabici na klíně a máma si ťukala na čelo s větou:”Další starý krámy do baráku”.Dnes v nich mám nasypaný mušle, kameny a písek ze Sahary, jsou v koupelně a dělají mi radost.Když se na ně dívám, tak si pokaždý vzpomenu na dědu a babičku.

    Leden 17th, 2010 at 20.14
  15. Monika

    Vím, že píšu celkem pozdě, ale ty staré zavařovací sklenice - neměli byste je někdo na prodej? Koupím jednu nebo i sadu. Několik jsem jich totiž omylem rozbila a potřebuji je nahradit. Díky za odpověď

    Duben 22nd, 2010 at 12.41

Co si myslíte vy?

Vždy čerstvé komentáře