Dita Pecháčková: Fotit se? To bylo vždycky peklo

11.06.09

Chilli Menu: Zajímavá osobnost

Hezká laskonka. Tak mluví můj kamarád Luboš o (dnes už bývalé) šéfredaktorce Apetitu Ditě Pecháčkové. Jestli to myslí tak, že Dita pod křehkou slupkou skrývá překvapivou náplň, souhlasím. Záhadná, zábavná a sebevědomá – to k Laskonce přidávám já. Nejen o drzosti, kterou využila při nástupu do Apetitu, jsme si spolu povídaly jedno odpoledne v pražské kavárně Louvre.

dita3.jpg

Proč jsi odešla z Apetitu?
To je jednoduchý – měli jsme v posledním roce s vydavatelem rozdílný názor na to, kam by měl Apetit jít a jak má vypadat. A já jsem si se svým názorem jistá a nechtěla jsem z něj ustupovat. Tak jsem prostě ustoupila tak, že jsem odešla. Ty mě chceš fotit, jo?

No jasně! Proč ne?
Protože z toho šílím. Už den před focením z toho nespím. Nikdy jsem neměla svůj foťák a nikdy nefotím. Ani když jedu na dovolenou.

Ale na fotkách blondýny v Apetitu vypadáš sebevědomě.
No jo. Na každého to působí jinak. Někdo si myslí, že jsem sebevědomá – třeba ty. A někdo zase, že jsem až arogantní. Jenže to je hradba, kterou jsem si vytvořila, abych to vůbec zvládla. Myslím focení.

A jsi taková?
Myslíš sebevědomá? Arogantní? Sebevědomá jsem v práci, protože tam jsem si jistá. Jinak moc ne, i když dnes asi víc, než jsem bývala.

Dá se to naučit?
Řekla bych, že ano. Podívej se na mě! To jsem ti už přece vyprávěla, jak jsem do Apetitu přišla, ne? Ty neznáš moji american dream story?

Jen vím, že jsi byla na iDnesu.
Pracovala jsem rok u amerického filmu. V produkci speciálních efektů. Předtím jsem byla v iDnesu v rubrice Revue. Film skončil a já jsem byla bez práce. Pronajala jsem si byt a nedělala jsem nic. Ležela jsem a počítala koruny na cigára. Věděla jsem co chci, ale netušila jsem, jak toho dosáhnout. Občas jsem si prošla inzeráty v novinách, ale ležela jsem dál. Jednou ráno jsem si šla pro snídani do Delvity a tam uviděla první číslo Apetitu. Bylo mi okamžitě jasný, že to je ono. Práce, kterou chci dělat. Dokonce jsem si omylem koupila dva výtisky. A řekla jsem si, že jednou budu šéfredaktorka Apetitu. A za půl roku jsem se jí stala.

Hezký příběh. A redakci sis utvářela sama?
Postupně. Jenže každá holka, která přišla do redakce, otěhotněla. Už máme sedm dětí.

A ty máš děti?
Zatím ne. Kariéra, to víš…

dita4.jpg

Čteš foodblogery? Dá se srovnávat papírový magazín s tím internetovým?
Čtu. A vidím, jak jsou to úplně rozdílné věci. Na internetu jsi svobodná, nemáš skoro žádná pravidla. To je přitažlivé, pokud se tím nechceš živit. Když chceš vydělávat, musíš svůj časopis zacílit. Ať je na papíře nebo na internetu. Vybrat si skupinu lidí, kterou oslovíš. A tomu přizpůsobit inzerci.

Které blogy o jídle čteš? Co tě na tom baví?
Já čtu hlavně ten tvůj a Cuketku. A tak různě. Mě moc baví, že je to osobní a osobitý. A úplně normálně napsaný.

My jsme taky ambiciózní…
O tom já vůbec nepochybuju.

Dá se popsat typický čtenář Apetitu?
Ted se to hodně posunulo. Změnili jsme design a o desetikorunu zdražili. Změna grafiky udělala hodně. Postupně jsme přetvořili pohled na vaření. Chtěli jsme v Apetitu říct, že vaření není jen upachtěná a čistě ženská věc. Ale že je i sexy. A že je pořádně sexy, když vaří chlap. Je to přece zábava! Takže nám přibyli čtenáři-muži. Trefili jsme se možná i tónem, jakým je Apetit napsaný. Nesnáším takové to ženské kňourání.

Co tím myslíš?
Třeba zdrobněliny. O jídle se nedá psát chladně ani stroze. Jídlo je přece vášeň, to se nedá psát bez emocí. To ale neznamená, že kolem toho musíme dělat ťuťu ňuňu. Mně se mnohem víc líbí autoři, kteří jsou vtipní, chytří a píší svěží texty.

dita7.jpg

To je dobrý model – sexy, moderní, zaměřený nejen na babu u plotny.
My jsme taky nikdy nepřemýšleli o Apetitu jako o časopisu, který uveřejňuje jen technické postupy. To je taková samozřejmá součást. Hlavní plán je, že vaření je krásný. Mě třeba vařit děsně baví, ale když mám lenoru, tak si lehnu do křesla a jenom tím listuju. A užívám si to i tak. Já si sebevědomě myslím, že jsem tím nakazila i čtenáře, kteří mají vaření a jídlo jako událost. A mají rádi i to všechno kolem. Kde jíš, s kým, na jakém stole a z jakých surovin.

A to se rozcházelo s názorem vydavatele?
Docela zásadně. Jako čtenář, stejně jako šéfredaktorka časopisu o jídle, nepotřebuju stránky nabitý informacemi. Pro mě je důležitá emoce, dojem z fotky, z textu, z grafické úpravy. To všechno musí mít podobný styl. K čemu je dobrý pouhý seznam ingrediencí? To zvládne každý. Jako bys u novináře oceňovala, že umí psát na stroji. To je přece podmínka. Mě ale láká vzbuzovat chuť do vaření. A zároveň si to užívat. A  může se to týkat třeba obyčejných škubánků. I to může být velký zážitek. Chápeš to?

No jasně, já to mám podobný. A tvoje texty…
Myslíš Deník Dity P.? S tím jsem nejdřív byla v rozpacích. Nechtěla jsem, aby to někdo vnímal jako moji vlastní exhibici. Ukázalo se ale, že to lidi berou. Přijali můj přístup. Pojďme spolu vařit, užívat si a vyprávět si příběhy okolo stolu i sporáku. Nemyslím, že jsem super kuchařka, ale vášnivá kuchařka jsem. Zdálo se mi, že když tohle dám najevo, přiblížím čtenáře k redakci a redakci ke čtenářům. Jen to focení bylo vždycky peklo.

Vaříš svým mužům?
Ráda. Ale považuju to za maximální důvěrnost, intimitu. A tím já docela šetřím.

A baví tě, když ti chlap vaří? Přijímáš to?
To úplně miluju. Jednak je to děsně sexy a navíc si pak připadám jako princezna. Ale je jasný, že záleží na tom, kdo to je.

dita51.jpg

Co jsi měla dneska k snídani?
Dneska? Tousty s broskvovou marmeládou. Neměli meruňkovou, tu zbožňuju. Já si zrovna dělám soukromý test meruňkových marmelád, kupuju je všude.

Která je nejlepší?
V Delvitě mívali bombastickou! Teď jsem zatím nejlepší našla v Marks and Spencer.

Být šéfredaktorkou Apetitu je jako vyhrát zlatou medaili, kde ji teď budeš obhajovat?
Nebála jsem se, když jsem šla do Apetitu, nebojím se ani teď. Chci jít dál. Zní to trochu šíleně, pět let práce v časopisu o vaření. Ale já jsem přitom stejně celý dny listovala magazíny a hledala na internetu. Jít dál pro mě znamená zůstat u vaření, být upřímná, a umět to nabídnout.

To vypadá na kult osobnosti.
Ne, to jsi mě jen nepochopila. Nebo jsem to blbě řekla. Nemůžu a taky nechci dělat takzvaný „manažerský projekt“.

Co tím myslíš?
Že si nechám nějakou agenturou zjistit, jaká je díra na trhu. Ženy přes padesát, z menších měst, bez finančních problémů, často osamělé. A že jsou i dobrou cílovou skupinou pro inzerenty. Tohle já nechci. Cítím to jako podvod a nic takovýho dělat nebudu. Jsem dokonce přesvědčená, že to nemůže fungovat. Čistě komerční tah bývá krátkozraký. Je mi jasný, že se tím nedá pohrdat, ale musí se najít správná míra. O tom teď přemýšlím. Když dám do Apetitu recept, který jsem zkoušela jednou, a budu se tvářit, že jsem ho vařila celý život, tak mi to nikdo nebude věřit.

Koupíš si Apetit? Teď, když jsi odešla?
Odešla jsem 5. června. Takže ještě dvě další čísla jsou v mé dramaturgii. Pokud to tedy moje nástupkyně nezmění (od června 2009 má časopis novou šéfredaktorku Hanku Matouškovou). Jestli si koupím zářijové číslo? Asi ne. Určitě bych srovnávala. Bude dlouho trvat, než se stanu běžným čtenářem. Vidím chyby, sleduju fotky a grafiku. Zatím nevidím celek, ale jednotlivosti.

dita6.jpg

Jsi na něco pyšná?
Ano. Třeba na náš recept na medovník. Nikdo nám nechtěl prozradit originální recepturu, ale my jsme nakonec daly dohromady krásný recept. I když mi holky tvrdily, že to nejde. Přesvědčila jsem je, že to musíme dokázat. Na ten medovník jsem pyšná. Na webu je to nejvyhledávanější recept.

Apetit má na internetu hodně nevyužitý potenciál.
Čtenáři web vnímají jako součást papírového vydání Apetitu. Bohužel to tak není. Web Apetitu si  žije svůj separátní život, se svými důrazy a se svým stylem. Můj vkus to není.

Apetitonline.cz jsi tedy neřídila ty?
Ne. O to se stará speciální oddělení. Mohla jsem do toho mluvit, ale konečné rozhodnutí bylo na nich.

A co se ti nepodařilo?
Tisíc věcí. Ale doufám, že se mi povedlo je napravit. Vím například, že kopírovat z jiných časopisů – což je dost běžná praxe – má smysl jen do určité míry.

dita2.jpg

V březnovém nebo dubnovém čísle jsem našla svůj recept na Tyrolský eintopf.
To je tvůj recept?

Psala jsem ho pro Zvířetník na Neviditelného psa. Ale není můj.
To je sranda, protože já jsem ho zase měla od své známé. Na recepty žádné autorské právo není, takže se přebírají křížem krážem.

A co budeš dělat teď?
Kuchařky. A vím, že teď se jich vydává spousta. To ale neznamená, že nemůžu být nejlepší.

Všechny fotografie vznikly na Prague food festivalu. 

Komentáře: 57 “Dita Pecháčková: Fotit se? To bylo vždycky peklo”

  1. Dv

    Zajímavé – díky za podrobnější pohled. Osobně patřím k čtenářům, kterým celoformátové fotky Dity a její deník spíš lezly na nervy, skoro se mi nechce věřit, že se několik let musela přemáhat…Ale možná že na jiné čtenáře to působilo přesně jak mělo. Jinak nepochybně DP coby šéfredaktorka udělala kus práce, jakkoli něco bylo (je) je pro mě diskutabilní. Nicméně – nevíte někdo, kdo je nový šéfradekator/ka Apetitu?

  2. ChilliJulie

    Víme! Hanka Matoušková, už to sázím i do textu…

  3. Dv

    díky :) ! Hanku trochu znám, jsem tedy zvědavá.

  4. vEruska

    Mě budou chybět Ditiny úvodníky. Byly čtivé. U Deníku jsem na tom podobně jako Dv. Na fotkách mě často připadala křečovitá, recepty byly ale fajn :) A naopak z tohoto rozhovoru čiší uvolněnost. Že by si tolik po odchodu z Apetitu oddychla? Pěkné povídání!

  5. lia

    mimochodem, klobouk dolů před fotkama, které doprovázejí tenhle rozhovor – konečně vidím Ditu, ne její vystajlovanou verzi ze stránek Apetitu!

  6. Michala Gregorová

    Výborný nápad, tenhle rozhovor!

    Mě by ještě zajímaly podrobnosti toho, jak se Dita stala během půl roku šéfredaktorkou Apetitu, to musí být úžasná story. Jedině že by to sem Dita chtěla dopsat?;)

  7. ChilliJulie

    Dv: Taky jsem zvědavá, však uvidíme!

    vEruska: Mně zase ta fotka s cappuccinem :) )Povídání to bylo moc fajn. Seděly jsme, kecaly a úplně zapomněly na diktafon :) ) Jen já jsem bojovala s chřipkou a Dita zase s točenou Coca Colou. „To je v týhle kavárně skandál!“ Rozpačitě hleděla do bublinek.

  8. ChilliJulie

    lia: díky moc, Dita se opravdu nerada fotí. Takže tohle je nacvakané v průběhu asi deseti vteřin. A ten sloupek je tam takovej „schovávací“ ;)

    Michala: Dita tu story trochu naznačila, necháme to na ní. Třeba to dopovídá sama.

  9. Čtyřnohá

    Apetit si kupuju od prvního čísla a čtu a čtu a čtu… Po velké grafické změně se mi nelíbilo hlavně jedno: úplně zmizely fotky autorek textů, zato přibylo snad deset fotek různých formátů, na nichž byla toliko Dita. Postupně se to zlepšovalo, ale tohle mně tenkrát fakt třísklo do očí…a nelíbilo se.
    Ale pět let na jednom takovémhle místě se dneska považuje za dobrý výkon, tak akorát, a aspoň Dita nevyhoří.
    Určitě se neztratí!

  10. Petr S.

    Díky za rozhovor. Jsem na tom stejně jako Dv, taky mi fotky Dity spíš lezly na nervy ;) Je ale fakt, že v Apetitu po ní zůstalo hodně dobře odvedené práce, protože ten časopis je špička už několik let v kuse.

  11. Klára

    Apetit si sice kupuji pouze rok. Dita mi nikdy nevadila, naopak – začala jsem díky sloupku číst Apetit od začátku a ne od prostředka. Lekla jsem se, když jsem se v posledním čísle dozvěděla že odchází. Doufám, že se Apetit nezmění k horšímu. Nesmí. Včera jsem ho prolistovala několikrát, recepty vždy pročítám s láskou a s úctou a těším se až je zkusím. Je to pro mně obřad, číst a prohlížet obrázky a nasávat z nich atmosféru…A pak experimentovat :o ).
    Díky, Dito!!!

  12. Lenka

    Zdravím Ditu a přeji jí hodně úspěchů v novém působení. Jinak, na těch fotkách v Apetitu bylo vždycky vidět, že se fotí nerada :o ) akorát to byla od Dity dobře odvedená práce a „laik“ to nemohl poznat :) A co se týče Apetitu, přestala jsem ho kupovat z jediného důvodu – málo zdravých receptů a málo vegetariánských receptů..Rozhovor zajímavý :) díky L.

  13. Darina

    Rozhovor s Ditou byl skvělý nápad, musím říct, že mi je líto, že z Apetitu odešla… Její děník i fotky se mi líbily a hlavně oceňuji snahu povýšit seznam ingrediencí na příběh :-) Z tohoto hlediska se mi moc líbí kuchařka Ditiny předchůdkyně, Hanky Michopulu s názvem tuším Zpátky domů, kterou si čtu před spaním a kde je každý recept vsazen do příběhu – super čtení a super recepty… Jsem zvědavá, jak bude pokarčovat Dita i Apetit :-) Držím palce oběma…

  14. Marťa

    Tak i mě mrzí, že paní Dita z Apetitu odchází. Její nadšení z vaření mě nakazilo. Fotky „blondýny“ jsem nemusela (raději to krásně naaranžované jídlo), povídání ano :-) A pojetí časopisu, které měla dosavadní redakce mi moc vyhovovalo, proto mám předplatné na rok. Doufám, že nebudu litovat (například F.O.O.D mě opravdu nenadchl, o časopis plný reklam a PR nestojím). A určitě budu se zájmem sledovat další kroky paní Dity. Hodně štěstí!

  15. Petr S.

    Marťa: Tak F.O.O.D. je snad ten nejmíň zajímavý časopis o jídle, co tu vychází. To jsou snad lepší i ty speciály Katky a podobných tiskovin.

  16. Lucie

    Dobrý den, mě se fotky Dity moc líbily, protože krásně doplňovaly atmosféru povídání a receptů… Přeju Vám, Dito, do budoucna mnoho úspěchů…a snad o Vás ještě někdy my, čtenáři Apetitu, uslyšíme…:-)

  17. misha

    hezký rozhovor, děkuji, z paní dity jsem měla zpočátku dost rozporuplný pocit, ale časem jsem se začala na její rubriku těšit a musím říci, že mi teď bude deník dity P. opravdu chybět (povídání, recepty, atmosféra !! a i ty fotky)
    a úvodníky? na ty jsem se těšila ze všeho nejvíc a opravdu je četla hned při otevření časopisu, ne jako obvykle, až nakonec:-)

  18. majush

    som predplatiteľkou Apetit-a v SR, časopis milujem. vždy ked prišiel, dostávala som takmer „orgazmické“ stavy :) ….ale iba do momentu, kým som nenalistovala fotky pani Dity, vôbec sa mi tam nehodili, vyzerali síce fajn, ale skôr mi prišli ako nejaký „sektársky marketing“, ale dávam dole klobúk z hlavy pred jej prácou odvedenou v časopise. tož môj názor :)

  19. Martina

    Moc děkuji za tenhle rozhovor. Ćasopis Apetit jsem nejprve kupovala a to hned od prvního čísla.Teď jsem jeho předplatitelkou. Ještě k tak kritizovaným fotografiiám paní Dity v časopisu. Je to normální sympatická, hezká ženská a mě osobně nikdy nevadily.
    Odchod paní Dity mě moc mrzí, protože jsem si s ní nějak vnitřně v názoru na vaření moc rozuměla a vždycky se těšila na další povídání hned na začátku časopisu ať už o nějakém zahraničním receptu nebo o hrachovce. Přeju ji všechno dobré a snad o ní ještě uslyšíme.
    Zdravím Vás všechny Martina

  20. Rosie

    Mne Dita v Apetite chyba. Prave jej dennik aj fotky som mala najradsej. Fakt mi to v tom poslednom cisle chybalo. Pockam si na kucharku :-)

  21. BUGSY

    Lituji celý časopis Apetitu. Přišel o velmi dobrou šefredaktorku a s Matouškovou to vůbec nevyhrál.

  22. Eva

    Odchod Dity z Apetitu me velice prekvapil a musim rict, ze nemile…casopis jsem tak trochu vyvdala – muj manzel si kupoval jeho predplatne jeste pred svatbou a ja jsem posledni tri roky vzdy jen rocni objednavku tohoto gurmanskeho skvostu obnovovala. S novym cislem se vzdy „ňumňám“ (pekne si ho ovonim a letmo prolistuji). Miluji v nem listovat pred spanim, ackoliv si to posledni dobou zakazuji, nebot mam pak prisernou chut na vsechny ty dobrutky. Fotky Dity, ktere doprovazely jeji denik se mi vzdy libily, prisly mi vhodne k textu a jejim pribehum. Ditu jsem videla osobne na letosnim Prague Food Festivalu a pusobila na me tak trochu nafoukane, vubec mi jeji vzezreni „na zivo“ nesedelo s tim, ktere jsem znala z Apetitu, ale treba to byla jen mylna domnenka, tezko rict. Dita rozhodne odvedla obrovsky kus prace a preju ji jen to nejlepsi v novych aktivitach – vzdy se mi libilo jeji umeni upoutat ctenare, skoda, ze jeji a vydavateluv nazor se tak lisily, protoze verim, ze by ji to i nadale v Apetitu moc sluselo. :-) Hodne stesti, Dito!

  23. Olga

    Držím Ditě palce. Apetit jsem začala číst v dobách Hanky Michopulu a po jejím odchodu jsem i pár čísel vynechala. Nakonec jsem se vrátila a na Ditu si zvykla, takže mi teď fakt bude chybět. Pod vedením Hanky byly ale recepty odlehčenější a z mého pohledu tímpádem i zajímavější. Také ve svých článcích o surovinách pro vaření šla Hanka do větší hloubky. Díky Ditě jsem se ale dostala zpátky k české kuchyni, kterou jsem do té doby přehlížela, a zjistila jsem, že nemusí být až tak nezdravá, jak jsem jí do té doby vnímala. Takže teď jsem zvědavá, co nového se naučím od Hanky Matouškové.

  24. Markéta

    Zajímavý rozhovor, Ditu jsem v něm moc nepoznávala. Jako by myšlenky formuloval někdo jiný. Tak lehce psané úvodníky a články bych si bývala v Apetitu četla opravdu ráda. Ale ke „vzbuzování chuti do vaření a nálady“ – já v Apetitu stále hledám především recepty, které opravdu fungují, a pokud tu nacházím v rámci jednoho tématu ke dvěma receptům plejádu fotek z namátkou třeba podzimní krajiny, tak mě to moc netěší. Nemluvím teď o konkrétních fotkách nebo číslech, ale celém směrování. To je můj soukromý názor, někdo si může myslet pravý opak. Za sebe jsem velice oželela odchod Hanky Michopulu a mrzel mne i odchod Jitky Rákosníkové, teď se naopak těším, co bude nového.

  25. Miro

    Odchod Dity z Apetit-u bol pre mňa veľkým prekvapením, nakoľko časopis, z môjho pohľadu, rástol každým rokom na kvalite. Časopis za posledné roky mal veľký podiel na mojich úspechoch a radosti z prípravy nových, ako aj tradičných jedál, z objavovania nových horizontov v kuchyni, atd. Na rozdiel od iných časopisov, som vníimal Apetit v kontexte, ktorý tu v rozhovore zaznel. Nebolo to len preberanie zahraničných fotografií a receptov. Ak by som chcel mať množstvo nových receptov, ak by mi išlo o toto, mal som tu iné časopisy, či knižky, ale ja som dával prednosť Apetit-u. Boli to najmä vlastné veci/meteriály redakcie, ktoré si ma získali – emócie, pocity, nádherné fotografie s príbehmi, príslušné texty k tomu, celkove graficke spracovanie/zalomenie časopisu… To bola devíza tohto titulu. Nie iba teda množstvo receptov a kopec fotografií hotových pokrmov, či postupov. Mal som vždy radosť z tém, ako vinobranie, deti v kuchyni, keď redaktorky varili napríklad so svojimi mamičkami, keď boli témy ako piknik v prírode, výlety v záhrade, či v sade, posedenia s priateľmi, nedeľné obedy, atď. Sprievodné ilustračné fotografie a užasné jedlá s nimi spojené vo mne vyvolávali pocity, túžby, že toto tu musím dať! A ja som to následne menil na realitu… Vďaka Dite za tu tvár Apetit-u, ktorú mu dala a ktorá bola následne jemu vlastná. Mám nádej, že časopis túto vysokú laťku nebude podliezať a udrží si svoju kvalitu.

  26. Petra

    Odchod Dity mne také mrzí, časopis je už o ničem, žádné dobré recepty, bez nápadu. Jsem ráda, že jsem si ho letos nepředplatila. Fotografie Dity se mi mezi recepty líbily, vzbuzovaly správnou atmosféru při čtení receptů a také chuť k jídlu :)

    Jinak mne potěšilo, že jsem na Ditu narazila v časopise s recepty od Alberta, které jsou volně v těchto obchodech pro zákazníky k dispozici.

  27. Hanka

    Apetit jsem poznala až za Dity, a že mi knihovnu v kuchyni obtěžkává několik kilo značně „olistovaných“ Velkých knih Apetitu, to snad dostatečneě vyjadřuje můj srdečný vztah a obdiv k její práci. Překvapily mě Ditiny rozpaky z projektu Denníku – byl skvělý a dával číslu vždy tu správnou sezóní atmosféru. Hodně mě nadchl i seriál o kulinářských bonbónkách, které Apetit objevil na cestách po Čechách a Moravě.
    Změna je život. Hodně štestí v novém životě a těším se na další setkání jindy a jinde ;-)

  28. Callypso

    Také jsem poznala Apetit až za Dity a byly to právě její deníky, které mě zaujaly. Líbilo se mi, že se k receptům váží příběhy. Dýchala z toho nezaměnitelná atmosféra. Získala jsem k časopisu osobnější vztah. Ovšem nyní jsem velmi rozladěná ze proměny, kterou Apetit po odchodu Dity prošel. stává se z něj časopis plný seznamů, přichází o svou jedinečnou duši a to vše zřejmě díky nové šéfredaktorce Matouškové, která mi není vůbec sympatická a její úvodníky jsou naprostá katastrofa… o takový Apetit už skutečně nemám zájem, počkán si na Ditinu kuchařku. Ditě přeji hodně štěstí a věřím, že se se svými schopnostmi neztratí!

  29. Alča

    Apetit jsem kupovala od prvního čísla. Byla to podle mě jednička a vyvíjel se opravdu hezky. Když se stala šéfredaktorkou Dita, tak jsem čekala, co bude, ale časopis se vyvíjel dál a články s Ditou jsem četla ráda. Bohužel jsem si včera koupila listopadové číslo a tam už je vidět vliv nové šéfredaktorky. Grafika se posunula směrem k přílohám novin a levným časopisům. Podle mě přijde o své výluční postavení sexy časopisu o vaření.

  30. Lucie

    Listopadový Apetit jsem si dnes prohlížela v obchodě a byla jsem tak zklamaná z toho, jak vypadal! Grafická úprava se vrátila asi tři roky nazpět ne-li ještě více, tak bez nápadu a obyčejně oproti číslům z předchozích měsíců vypadal… a těch reklam!!!Ani jsem si ho nekoupila – proč taky, dobrých receptů mám už hromadu a obyčejný časopis do sbírky nepotřebuji…

  31. Dana

    Dobré ráno, děkuji za milý rozhovor… Konečně vím, co se stalo s Ditou P. Časopis Apetit jsem měla předplacený několik let, toužila po něm a užívala si každé číslo, které mi přišlo do schránky. Včera odpoledne jsem ve schránce našla i to poslední, listopadové, a těšila se na večer, až uspím děti, uvařím si čaj a ponořím se do svého oblíbeného světa chutí a vůní! „Uvařím“ si pohledem nějakou voňavou specialitu, neboť se čtyřmi malými dětmi přes den moc vyvářet nejde :-) . Zatím… Apetit je moje knihovna, ze které budu stále čerpat, až děti malinko povyrostou a dokončíme opravu mlýna, budu podle něj „hospodařit“ v té své vysněné, „babičkovské“ kuchyni. Jenomže včera přišlo mé obrovské zklamání, a to ihned, když jsem nové číslo vyndala z černé obálky. „To ne, co to udělali?!“ Po jiné šéfredaktorce přišel i jiný časopis. Dita P. mi chybí, stejně jako „skutečný Apetit“. Chybí mi ten jednotný styl – krásný, čistý, dokonalý. To, jak vypadá Apetit dnes, je jen chaos!! Větší titulky v záhlaví způsobily, že je text v článcích menší, hustší a hůře čitelný. Obálka s proužkem dole a okénkem, ze kterého se culí Zdeněk Pohlreich, odsouvá nádhernou titulní fotku do pozadí, a připomíná mi levné časopisy na stánku. Rovněž několik různých fontů u vybraných titulků působí chaoticky. A uvnitř je to mnohem horší – nepřehlednost, nepřehlednost, nepřehlednost. Ztrácím se, co jsou články a co reklamy (té nějak přibylo a místy je naprosto nevhodná do časopisu o jídle – proč reklama na McDonald´s, Elle a kosmetiku Avon?!!!), inzerce vsunutá mezi články zvýrazňuje sebe sama, namísto toho hlavního, a to článku. A mně se jej číst vůbec nechce… Odložila jsem jej na stůl. Za pár měsíců mi skončí předplatné. A nebude důvod jej prodlužovat. Nahlédnu do časopisu F.O.O.D., nebo lépe – skočím do Alberta, snad najdu Ditu P. ve stejnojmenném magazínu. Našla jsem ji tam v srpnu a byla z toho objevu nadšená! Ten samý měsíc jsem si všimla, že chybí v redakci Apetitu a že se muselo něco stát, když se ani „nerozloučila“ se čtenáři, což by mně k ní sedělo… Dnes už tomu rozumím! Udělala bych to samé být na jejím místě. Vedení Apetitu udělalo obrovskou chybu, když si myslelo, že změna povede k lepšímu. Přeji Ditě P., ať se jí daří v osobním životě i v práci! Je moc šikovná :-) , vždyť vtiskla Apetitu osobitou tvář, která tu chyběla, a rozhodně chybět bude!!! S trochou štěstí jistě své sny naplní jinde a jinak, držím jí ze srdce palce!! Dana PS: Omlouvám se za litánie, ale když se rozepíšu, nevím kdy přestat :-)

  32. Dana

    Ještě jedno zavítání k Vám… Ve svém včerejším rozčarování jsem napsala redakci Apetitu… Možná Vás reakce paní šéfredaktorky bude zajímat (zkráceno):
    „Dobrý den, děkuji za konstruktivní kritiku.
    K reklamě – její podobu bohužel neovlivníme. Bez reklamy by žádné médium nepřežilo a doba před Vánoci je inzertně nejsilnější, proto je Váš úsudek správný – reklamy je více než obvykle, ale rozhodně nepřesahuje ustálený podíl v čísle.
    Máte pravdu, že časopis za Dity byl nádherný, jak obsahem, tak vzhledem. Je ovšem obvyklé, že se design časopisu a částečně i jeho rubriky co 2 roky mění. Chápu Vaše rozčarování – já jsem také vždy mírně zmatená, když v mém krámku přestaví regály, ale stačí pár návštěv a zorientuji se.
    Novou podobou jsme chtěli dosáhnout maximální praktičnosti a dostupnosti čtenářům. Často se totiž ozývaly i hlasy, že design je chladný, odlištěný, příliš dokonalý, a proto odrazoval od vaření – lidé se zkrátka báli, že jejich jídlo nebude tak dokonalé jako na obrázku.
    Věřím, že po designově čistých stránkách teď stránky nabité informacemi překvapí, ale dejte nám prosím čas a zkuste se začíst. Objevíte určitě hodně nového, to Vám slibuji. Hanka Matoušková“

    Ano, má pravdu, je to podobné, jako když v oblíbeném obchodě přestaví regály (teď se MI to zrovna děje v čakovickém Globusu a jsem z toho nepříčetná!). Je ale otázkou, zda se mi do takového obchodu pak bude znovu chtít a zda se tam budu chtít zorientovat. Jak se znám, poohlédnu se po jiném, kde mi bude příjemně… Myslím, že čtenáři, pro které byl, údajně, časopis Apetit příliš dokonalý, nebyli těmi „pravými čtenáři, stálicemi“, kteří naopak tuto podobu milovali. Takoví totiž rádi do peněženky sáhli pro 50 Kč a koupili si něco originálního, nad čím se pokochali, co je inspirovalo, zastavilo… Jinak by se totiž přidali k těm ostatním, pro které je důležitá právě ta cena a raději si za dvacku koupí Blesk pro ženy, kde jsou recepty přece taky. Je to podobné jako vařit s Pohlreichem nebo s Babicou; je to podobné jako servírovat rodině Ratatouille nebo Lečo.

    Připadá mi, že doba vyžaduje změny, přemíru informací. Je prostě chaotická a jako by se bála zůstat u starého, dobrého, zažitého. Jako bychom k životu potřebovali jen právě ty změny, kdykoliv se nám zachce – od časopisu, přes regály v obchodě až po partnery. Já jsem, zaplaťpánbůh, vděčná, že takový život nemám. Prostě si ho nenechám takový udělat! Je mi teprve 33 a mám ho celý před sebou. :-) Stop mudrování a hajdy do práce, děti se dožadují snídaně! Bodejť ne, je už půl 11!! :-) Krásný den

  33. Hanka

    Musím se připojit k posledním příspěvkům. Listopadové číslo je první, které jsem si po letech nekoupila, opravdu velké velké zklamání. Je mi docela líto, že přicházím o něco, na co jsem se každý měsíc strašně těšila. Souhlasím s tím, že je to obrovský krok zpátky a ztrácet náročnější dlouholeté nadšené fanoušky a přizpůsobovat se průměrnému hlavnoproudu je hodně krátkozraké. Ale kdo chce kam, pomozme mu tam. Třeba se opravdu objeví zase něco nového…

  34. zojo

    Súhlasím s negatívnými reakciami. Posledné číslo je úplne zlé, ak to bude takto pokračovať, tak si nepredĺžim predplatné. Náhodou sa mi dostalo do ruky nejaké číslo FOODu, zadarmo rozdávané a páčilo sa mi viac ako tento nový Apetit.

  35. Lenka

    Dobrý deň,
    Apetite som si kupovala od úplneho začiatku a každý mesiac som sa naňho veľmi tešila. Bohužial, už sa neteším a budúce číslo si už nekúpim. V Apetitu je proste cítit, že tam chýba p. Dita. A to od titulnej strany až po poslednú stránku. Nový Apetite je iný, iné články, iné fotky, iné texty…. Škoda. Až p. Dita vydá svoju prvú kucharku, já budem prvá, ktorá si ju určite kúpi.

  36. Irena

    úplně stejné pocity, jako většina přede mnou. Apetit v podobě za Dity jsem prostě MILOVALA. Když jsem uviděla a prohlédla si změněný časopis, bylo mi smutno.
    Chvíli jsem si dokonce myslela, že mám omylem nějaké hodně staré číslo:(

  37. Pavla

    Dobrý večer, i já se musím přiznat k velkému zklamání z cesty, kterou se „nový“ Apetit ubírá. Po přečtení listopadového čísla jsem nechtěla dělat unáhlené závěry a čekala, že časopis potřebuje jen nějaký čas k novému nadechnutí po změnách v redakci. Nejsem člověk který je nespokojený jen proto, že něco je jinak než dřív. Ale prosincové číslo je celkem katastrofa, grafika, rubriky, celkový styl a atmosféra o ničem. Škoda, velký krok zpět. Apetit mě před lety nadchl a ukázal, že vaření není otrava a pachtění se hodiny u plotny. Bohužel teď mám z něj přesně tenhle pocit a předplatné už prodlužovat nebudu.

  38. Ilona

    Dobrý večer,
    Apetit bez Dity už není Apetit. Jak jsem se dříve těšila na každé číslo těšila (naštěstí je mám všechny schované), tak teď už ho také nekupuji. Přibyly návody na výrobu jídel z chemických surovin. Pravé vaření, které jsem s Ditou milovala, je fuč. Naučila mě mít ráda pravou českou klasiku, v záplavě cizokrajných receptů a surovin. Její fotky byly nádherné a grafika časopisu také. Doufám, že Ditu zase někde brzy objevím.

  39. Martin

    Něco se plíživě chystá: http://www.ditap.cz

  40. ChilliJulie

    Krásné! Vypadá to skvěle! Už se těším :)

  41. Kaacza

    Konečně jsem se dočkala vysvětlení, proč se na mě z úvodníku dívá jiná tvář. Apetit kupuji už několik let svázaný a každý nový výtisk sehnaný po několikadenním honu po stáncích nepustím z ruky, dokud ho celý nepřečtu. Ale zrovna včera, když jsem koupila nový výtisk, jsem si říkala, proč mě začíná to čtení nudit… už chápu. A dospěla jsem k závěru, že nové číslo už si nejspíš nekoupím. Ditě přeji hodně štěstí! :-)

  42. Miro

    Posledne cislo Apetit-u som si uz nekupil. Dal som im sancu 2 cisla, myslel som, ze este tak 1-2 dalsie dam, ale uz som nemal silu davat peniaze za nieco, s cim nie som spokojny… zobral som si vianocne cislo „noveho“ Apetit-u a na porovnanie som si zobral rovnake cisla z roku 2008 a 2007… Bol som sklamany. Navrat o niekolko krokov spat. Po 4 rokoch kazdomesacneho kupovania a tesenia sa na kazde dalsie cislo som si teda najnovsie cislo Apetit-u uz nekupil…

  43. Magda

    Bez Dity to už nie je ono. Mám všetky Apetity od prvého čísla. Po Jitke Rákosníkové som si musela samozrejme na novú šéfredaktorku zvyknúť, ale netrvalo to dlho. Jej fotky a príbehy ma vzali, posun k vášni z varenia, kráse sa mi páči. Teraz Apetit nejako klesol. Môžem si ho ďalej predplatiť za polovičnú cenu ako verná čitateľka. Ale na H. Matouškovou som si stále nezvykla, ani na nový Apetit – bez osobností, bez vášne, bez emócií… Škoda. Ale – veď za tie roky mám ich doma dosť, aspoň sa k nim budem môcť viac vracať.

  44. ellinor

    jen tak pro info – Jitka sice pro mě je a bude duchovní matkou Apetitu, ale šéfredaktorkou nikdy nebyla.

  45. Adina

    Přiznám se, že mi p.Dita v Apetitu moc chybí.Její úvodníky jsem četla opravdu poctivě a jako první z celého časopis.
    Kupuji si ho už čtyři roky a za tu dobu jsem podle něj navařila a napekla desítky báječných jídel a hlavně, vše se vždycky povedlo a chutnalo.
    Když se v roce 2008 vzhled celého časopisu změnil, „plakali“ jsme po starém dobrém Apetitu.Ale jen chvilku.Pro každé další číslo jsem si klidně běhala ke stánku i ve dnech, kdy jsem měla volno a nekoupila bych ho cestou do práce.Byl to vždycky obřad.Ústa plná slin už při pohledu na první stránku, rychle pro nějaké dobroty, protože nalačno se jím opravdu listovat nedá :-) A pak, dvě hodiny pomalé líné skvělé snídaně v jeho společnosti.A pak ten boj, co budu péct či vařit nejdřív.Nestalo se totiž, že bych z každého čísla nevyzkoušela min 5 receptů…Kamkoli jsem šla a měla přinést něco na zub, byla jsem za bohyni,protože „hele, ty tvoje muffiny, kuskus, salát,koláč.. jsou skvělý“.Bloumala jsem po Zelňáku s košíkem v ruce a myšlenkou „budou tyhle jahody hodny toho božskýho čokoládovýho lanýžovýho dortu, co jsem včera stvořila na mou rozlučku se svobodou?“
    Srovnávám čísla „s Ditou“ a “ bez Dity“ a jsem zklamaná čísly v nové režii.Fotkami, grafikou i obsahem.Přijde mi chaotický, bez pořádného nápadu a někam se vytratila stará dobrá duše.
    Mimochodem,letos jsem si adventní přípravy a chystání opravdu užila.Jsem těhotná, supermlsná a mám na všechno moře času.To přejde:-)
    Ale napomoc jsem si nevzala letošní prosincové číslo, ale to loňské, ze kterého jsem připravila skvělou skotskou rybí polévku, vosí hnízda,staročeského kubu,moji první kachnu v životě a zapletla poctivou vánočku,u které jsem výskala radostí jak malá holka a donutila manžela, aby nás spolu vyfotil :-)

    Ale kupovat Apetit jsem nepřestala.Stále totiž čekám a dávám šanci.A není to fakt jen o Ditě, křivdila bych ostatním redaktorkám.Myslím, že jsou to fakt šikulky.

    Paní Ditě přeji v „novém“ životě hodně úspěchů a těším se na kuchařku.

    A teď mě asi zabijete, protože jsem se rozjela jak mlsnej jazyk u ledničky…

  46. miriko

    I já jsem z nového Apetitu zklamaná. Několikrát jsem to vyjádřila i na jejich webu a napsala jsem i vedení vydavatelství. Popsala jsem, co mi vadí konkrétně, protože jinak to není k ničemu. Kritika se týkala úvodníku, obálky, grafiky, obsahu i uspořádání. Na webu mi nová paní šéfredaktorka odpověděla jen, že se nemůže zavděčit všem. Nic k jednotlivým bodů. Na vyjádření vydavatele čekám. Snad nějaké bude. Nebo možná ne, třeba jsou si svým projektem jistí.
    Jestli to k něčemu bude, nevím. Předplatné časopisu jsem neobnovila. Občas ho možná prolistuji na stánku a pokud usoudím, že se zlepšil, tak si ho koupím. Doufám, že brzy něco Dita vymyslí. Budu se těšit:-)

  47. Masoun

    Tak jsem prolistovala poslední číslo Apetitu a řekla si, že se musím podívat na net, co je s bývalou šéfredaktorkou Ditou Pecháčkovou. Přidávám se k vám všem, že Apetit, jehož jsem předplatitelkou od začátku, mě prostě přestal bavit. Stal se z něj nudný časopis o vaření. Dokonce jsem nelitovala ho nechat na dovolené. Přesto, že se mi nová grafika od roku 2008 nelíbila, časopis na mě působil neuspořádaně, nyní je vše přehledné, ale nudné. Časopis prostě ztratil náboj. Těším se,až se paní Dita někde objeví a současný Apetit po letech opouštím (stejně listuji už jen ve starých číslech).

  48. Jana

    Díky za ten rozhovor: konečně dokážu vysvětlit, proč už si Apetit nekupuji! Mám sbírku „starých“ čísel a asi dvě „nová“, s novým kabátem. Nevařila jsem zase až tak ráda, nemám děti a přítel by snědl i rozvařené těstoviny s kečupem. Nemám moc času, pracuji někdy většinu dne, což vypadá na první pohled na „rychlovky“. Ale z velké části i díky Apetitu jsem před cca 3 roky vařit začala a začala jsem si to užívat: 1. prolistování (se slastnými výkřiky – opravdu si nedělám srandu!!! – nad fotkami a náladou, kterou ve mně ty stránky vyvolávaly:)), 2.nákup (naučil mě nakupovat s doširoka otevřenýma očima a nelitovat peněz), 3.samotné vaření (se samozřejmostí, jakou byly recepty popisovány)…a teď díky za ta slova: naučila jsem se, že vaření je sexy. Ve více směrech, třeba: tak jako nesnáším doma vytahané tepláky, i vaření je pro mě něčím, co má svůj dress code, a inspirují nejen stránky Apetitu. Začala jsem pořádat večeře pro přátele, dříve nevídaná věc. Takže já děkuju Apetitu a vlastně Ditě P. za inspiraci, za získání chuti do trávení času v kuchyni a za příjemné koukání na poetické stránky výtisků, které vyšly pod její taktovkou. Mrzí mě nejen grafická úprava změněného Apetitu. Myslím, že pokud je cílená na širší spektrum čtenářů/čtenářek, asi má smysl. Svým zpracováním je tuctový. Nečtu žádné „ženské“ a lifestylové magazíny, mám problémy pročíst to, co potřebuji k mé práci, Apetit byl ale do jisté doby vyjímkou. A ležel u nás doma vedle knih a časopisů o architektuře a designu. A docela zapadal – obálkou, formátem, papírem… A proto si teď nové výtisky už nekupuji. Apetit pro mě přestal být sexy.

  49. Vanda

    Pročítám to tu a nacházím v podsatě několikrát zformulovaný můj názor. Do Apetitu jsem takový blázen, že dokonce ta úplně „dřevní“ stará čísla sháním i na aukcích a po přátelích. Čtu jej stále dokola, každý měsíc roku vytahuji ta opdovídající čísla z roků předešlých. No prostě blázen. Z odchodu Dity P. také nemám radost a přesně jako ostatní jsem se ale snažila nebýt zaujatá. A po posledním čísle Apetitu už jsem se fakt navztekala. Trapný design, naprosto bez náboje a vrcholem počet reklam. Nikdy jsem to tak nevnímala, vím že to k tomu patří ale teď už je to opravdu skoro půl na půl. Dříve jsem našla tak zhruba jeden recept v čísle co mě nezaujal:-) teď je to naopak. Jen pořád nemám sílu náš vztah s Apetitem ukončit…ale už se začínám opravdu poohlížet po náhradě. Je mi to líto.

  50. Krtko

    K zmenam Apetitu sa uz vyjadrovat nebudem – vsetko je popisane vyssie a bohuzial s tym mozem iba suhlasit. Casopis som si od zimy nekupila, no chyba mi. Nasli ste nejaku alternativnu nahradu? Co si teraz kupujete?

  51. miriko

    Krtko, též hledám náhradu za Apetit. Nejčastěji používám recepty ze starých čísel a na aukcích dokupuji nejstarší čísla Apetitu, která mi chybí (naštěstí jen pár). Nicméně Dita Pecháčková teď připravuje magazín Albert (ano, ten časopis, co mají v hytermarketu Albert zadarmo)a má přesně ten švih, jak Apetit pod jejím vedením:-)

  52. Beata

    Ahojte,
    posledne cislo Apetitu – jul ( cervenec :-) ) 2010 bolo tak mizerne, ze som sa rozhodla definitivne skoncit s jeho kupovanim. Aj tak som si uz posledne mesiace nadavala, preco to robim. Radsej som si vytiahla prislusne cisla z roku 2009 a 08, ktore som si nastastie v nejakom zachvate jasnozrivosti odlozila.
    Je mi to luto. Casopisu dam znovu sancu, az sa zmeni sefredaktorka alebo pristup majitela – neviem, co je ten rozhodujuci faktor, ktory to dobabral, ale stylovost je skratka prec.

  53. Krtko

    Miriko – asi neviete poradit ci tento novy Albert casopis bude mozne ziskat aj na SLovensku?

  54. miriko

    krtko, opravdu nevím, ale zkuste kontaktovat redakci. albert.magazin@gmail.com Další číslo by mělo vyjít 28.7.

  55. Tee

    Pro všechny příznivce Dity, měla by na podzim vydat kuchařku, takže co se mě týče už se jí nemůžu dočkat :)
    Chtěla jsem se zeptat na jakých aukcích si Apetit dokupujete?
    Díky

  56. miriko

    Tee: Aukro, ale o starší čísla je opravdu velký zájem. Někdy se ceny vyšplhají na můj vkus do šílených výšek:-(. Jinak díky za info, na kuchařku se moc těším

  57. Krtko

    Ahojte, ked kucharka vyjde, dajte prosim niekto vediet:-)

Co si myslíte vy?

Vždy čerstvé komentáře