Chilli Menu: Nenechte si ujít
Foodbloggeři jsou mimo a nic nového nepíšou. To si musí říkat každý, kdo brouzdá po kamarádech ve zdejších odkazech nebo sleduje místní rozkvétání. A co teda dělají, když nepíšou? Žerou podivnej česnek, snídají v Savoyi, ztrácejí foťáky, praží a nevracejí se z Dánska. Mám o ně trochu obavy a jedu se na ně podívat…

Nepíšou, ale praží
Jardovi Tučkovi z pražírny La Bohéme Café udělám radost hned první větou po usednutí do jeho auta.
"Jardo, spala jsem hodinu a půl."
"Výborně, opiju Tě kávou," zní Jardova odpověď. Jsem ideální objekt jeho vášně.

Téměř desítku šálků skvělé kávy Jarda servíruje v závratném tempu, vysvětluje, ukazuje, kávu nechává překapávat, prohání ji znovu a znovu pákou do podoby perfektního espressa, dává mi všechno ovonět, nechává ochutnávat další a další vzorky a já jen zírám.


Poprvé v životě ochutnávám kávu s vůní švestkového koláče od babičky. Nekonečná energie, se kterou Jarda vede svůj boj za lepší kávu, je nakažlivá. Jardu trochu znám, ale teprve teď jsem to pochopila.

V pražírně La Bohéme Café v Kunraticích se všichni krásně a nevyléčitelně zbláznili do malých zrnek kávy. Čerstvě upražené dodávky voňavých pytlíků ve směsích zákazníkovi na míru, to je filozofie téhle sympatické pražírny u Prahy. Držím palce, ještě se uvidíme…

Cuketka je Angel (skoro)
Po návštěvě pražírny nacházím jednu deštěm prokřehlou osobu u filozofické fakulty. Jdeme se podívat jak to lítá u Anděla. Něco o tom psalo Cuketě, něco o tom budou psát v BIZu. Na fotce vidíte závěrečný amaroun, který se třepal jako ratlík a málem utekl z talířku.


Hledáte klidné místo pro zajímavý oběd? Zajděte si právě sem a ochutnejte sami…Restaurant Angel, V Kolkovně 7.

Cuk a Mat
Slaďounký podnik Passion Chocolat na Náměstí Míru, ve kterém se k nám připojil Mistr Glosy Matesola. Znáte to tady? Podnik manželů Nadinne a Jean-Francoise Musso ve francouzském stylu, všechny „vymazlené“ sladké záhady jsou vyrobeny na místě. Sem se můžete rovnou odstěhovat.

Z řady lákavých dobrůtek si nevyberete, ale já vám poradím, zkuste „to čokoládovue, to oříškovue a to jahodovue“. Bodejť by Cuk a Mat psali, když vysedávají u čokoládiček
Kde je Leica?
A tohle byl závěrečný nářez. Vernisáž a nově otevřená Leica Gallery ve Školské. Na fotografii je kamarádka a talentovaná fotografka Eva da Silva Melo.

Pokud si sem zajdete během měsíce května, na zdech uvidíte parádní fotografie Sarah Moon.

A za barem Roberta Cappuccinatora, objednejte si u něj jedno cappuccino, myslím, že přijdete znovu a na svou lásku k tvorbě fotografky se budete jen vymlouvat.
A pointa?
Žádnou nemám, rozeslala jsem ji v noci v podobě smsek a vzkazů všem zúčastněným. Cituji: lávyjů a ještě žetem Prague. Snad něco napíšou taky…
Vždy čerstvé komentáře
Moje milá přítelkyně Marie měla kdysi dávno na ledničce přiťapnutou krásnu cedulku: Nežer! Maruško, jak já ti teď rozumím… Mně by letos po provařených a propečených Vánocích nepomohla už ani petlice. Ty desítky dek másla, kakaa a majonézy co jsem letos poctivě připravila, usurpují totiž nejen všechna patra v ledničce, ale i balkon a koupelnu. [...]
Dárky, prskavky, nošení novin i dávka přismahlých lineckých hvězdiček. Vánoce jsme prožili mile a předvídatelně. Možná o fous méně uhoněně než jindy. Se šťastnými dětmi a psem cupujícím papír a papírové mašle. Hodí se ale k ježíškovskému rozjímání i tvrdé soutěžení? Hodí, Ježíšek i Děda Mráz nám to rozhodně odpustí… Mám čtyři sourozence a máma s [...]
Osud mi musel dát pořádně po čuni, abych se probrala a z běhu zvolnila do chůze. Jsem totiž povahou šťastně uřícený sprinter a rychlý tok krve v žilách mi vždycky vyhovoval. Přijímám to, i když vím, že to stejně rychle přeřadím a vrhnu se zase na trať. Teď mám čas si ji v klidu prohlídnout, [...]
TA Eva Melo, co semotamo dělá i pro ČRo3 Vltavu a třeba natočila skvělou víkendovou přílohu o Azorách a Madredeus? Pak by byl svět opravdu sympaticky malý
Květen 8th, 2008 at 0.25Tosk, myslím, že svět je třeskutě sympaticky malý
Květen 8th, 2008 at 7.57Teda, jsme se na té Leica vernisáži přehlídly v davu…vážně malý svět
Květen 8th, 2008 at 11.22lia: fakt? tak to mě mrzí…
Květen 8th, 2008 at 12.55fakt. taky mě to zamrzelo, ale myslím, že příležitost se ještě najde
Květen 8th, 2008 at 13.47jojo svet je maly ja ji znam jeste jako E D.:-) priste pozdravovat:)
Květen 11th, 2008 at 1.00ahoj, musim rict, ze ta pena na cappuccino hned na prvni fotce je teda absolutne sqela!!! nadherna fotka!julca umi…:)
Květen 11th, 2008 at 9.20Pena byla sice fajn, ale vysledny latte art stal za backoru…:) Divim se ze Julie po tech nekolika gramech kofeinu jeste udrzela fotak…
Květen 11th, 2008 at 10.04Adam: tohle umí Jarda, já jen mačkala spoušť, ale neboj, on to ještě předvede v reálu
Jarda T.: Ty nejsi nikdy spokojenej, což je super
Květen 11th, 2008 at 12.26Jestlipak se mlíčko na latte art nahřívá? Já to doma dělám a v důsledku toho je na mě pak všechno v kavárnách studené
.
Květen 12th, 2008 at 12.50Pane Majore:), mliko se klasicky ohriva parou na teplotu asi 70C…Peni se cca do 40C pak se uz jen tzv. toci, aby se pena inkorporovala do zbytku mleka a tim vam vznikne tzv. mikropena bez bublin, konzistence bile barvy Primalex – chutna ale lip:)
Květen 12th, 2008 at 14.05Jarda: Děkuju za vysvětlení. Hm, prozradím vám tajemství: Ač mám ve svém presovači inkorporovanou trysku na ohřívání a zřejmě i pěnění mléka, nepoužívám ji (špatně se to myje). Takže si mléko ohřívám bokem v plecháčku a šlehám. A vycházejí mi z toho samozřejmě velkobubliny…
Květen 12th, 2008 at 15.30omyje-li se tryska okamžitě .. myje se dobře.. chce si to vychytat … ta chuť za to stojí.. schválně porovnejte capučo z plecháčku a klasické … rozdíl to je věru citelný
)…
Květen 13th, 2008 at 10.19ahoj zdravím Bakla a Toska kterýho si nedokážu asi vybavit pod přezdívkou….snad se někdy někde potkáme.
Červenec 15th, 2008 at 12.48