Chilli Menu: Recepty nejen na neděli
Asi před měsícem jsem s několika dámami vyrazila malovat Blaník. Zapíchly jsme stojany, semlely kde co, vypily nějakou tu sklenku a dostaly hlad.
Původně jsem si naplánovala, že jim k obědu připravím něco nevšedního v plamenech. Jenže jsem zase potřebovala, aby jídlo vydrželo alespoň chvíli klokotat bez dozoru. Akryl na paletě pekelně rychle vysychá, že. Potomky zabavit umím, ale kotel bez kontroly si žádá nějaké nápady. A tak mě napadlo, že k vaření sestrojím podzemní pec. Trochu jsem obhlížela Zakopané maso Hanky Michopulu, která ve své kuchařské knize Zpátky domů do země noří hovězí se slaninou. A taky nějaké tábornické příručky, kde Seton maso pakuje do listí a z hlíny mu kouká jenom kolík. Zůstala jsem při zemi a do hrnce naházela své obvyklé vepřové ingredience a vybavena lopatkou zapálila vatru a produkovala žhavé uhlíky.

Kdyby vám šiblo, jako mně, je to prosté. Musíte vykutat díru, nasypat tam vrstvu žhavých uhlíků, šupnout tam hrnec, zaházet drny a doufat, že jste vyrobili primitivní akumulačky.

Nečeká se tak úplně snadno, protože vůbec nevíte co se uvnitř děje a zvědavost je sviňa zlá. Já jsem udělala několik chyb.
Za prvé: neměla jsem kameny ani střešní tašky jako vnitřní zásobníky tepla, takže celá ďura rychle chladla. Za dvě hodiny bylo teplo pryč. Maso sice jevilo první známky uvaření, ale nebylo to ještě ono, chutě masa a zeleniny se zatím nepropojily, chtělo to minimálně ještě dvě hodiny mírného dušení.

Za druhé jsem chtěla mít ten hrnec i jako modelku na focení, tak jsem žádnou něžnou peřinku z drnů nevytvořila a teplo hodně unikalo. I když holky nakonec nějaké uhlíky nahoru naházely (viz foto).
Také je nezbytné nádobu zabalit několika vrstvami alobalu, který jsem prostě na chalupě v osamělém lůně přírody neměla. Jak zvědavci nakukují, padají dovnitř uhlíky.

Nakonec jsem to nevydržela, hrnec oprášila a několik desítek minut ho nechala přímo v ohništi. Málem mi tam, ocel neocel, uhořel…
Nebo jděte zpátky domů a zůstaňte u obvyklého sporákového postupu
Na stole nám leží:
Na velké kusy nakrájíme maso a kořenovou zeleninu, vložíme do pořádného hrnce bez umělohmotných úchytek. Přidáme nakrájený česnek a velké měsíčky cibule. Zatím nezahříváme, vše je syrové! Přidáme asi 8 celých bobkových listů, dostatečně osolíme a opepříme. Všechno lehce promícháme, zalijeme vývarem nebo vodou, uzavřeme pokličkou, vložíme do vyhřáté trouby a necháme při teplotě 120-150 stupňů hodinu a půl bez inspekce dusit. V podzemní peci 3-4 hodiny, i víc.
Všechno do sebe zapustí šťávu a chutě se krásně spojí. Do hrnce můžeme přidat i brambory, ale ty se rozvaří nejdříve. Sice celé jídlo zahustí, ale vytvoří kaši. Brambory vaříme raději zvlášť.

Nechci vás odradit! Naopak! Zkuste to, tyto dny jsou pro podobné experimenty jako stvořené! Hance zůstala v rejstříku roztomilá malá chybka, která se mi teď hodí do závěru. Věřím, že právě to vaše maso nebude taky „zkopané“, jako to moje.
Vždy čerstvé komentáře
O fenoménu foodblog tam sice skoro nemluvíme (a to jsem měla připravený v hlavě všechny adresy kamarádů, na který nesmím zapomenout! Kuci a Šárko;) a červený fleky na krku snad v průběhu zmizely. ChilliJulie v pořadu Před půlnocí
O víkendu má být teplo a znojemští mají dveře sklepů dokořán. Asi nepojedu, páč píšu recenzi do pondělníku na stranu 5 Více o Festivalu otevřených sklepů na otevrenesklepy.cz
Zelená, chromovaná, kávová, kuřácko-nekuřácká, opravená, milá, trhle intoušská kavárna Spolek už nás baví 10 let. Borci chystají spoustu zábavy a škrtají ceny směrem dolů. Určitě se tam […]
Je to klišoidní, já vím.
Vyfotit roztomilý překlep asijského bistra je to nejjednodušší, co jsem s foťákem v ruce dneska mohla udělat. Jenže já na verzi tohohle jídla jezdím do tržnice na Olomouckou a je mi fuk, jak to mají napsaný. A tohle mě rozesmálo
To je úplně super věc…..někdy něco takového klidně zkusím, ale to je tak na chatu, má to úžasnou atmosféru
Listopad 5th, 2008 at 22.22Potvrzuji vyprávění ChilliJulie. Bylo to dobrodružství pro účastníky i pro ten chudák hrnec, ale výsledek byl VELMI jedlý. Slupli jsme všechno. Skoro by se dalo říct, že se po jídle zaprášilo, nebýt té dobré šťávičky.
Listopad 6th, 2008 at 8.43Jé, to vypadá báječně. Jen škoda toho hrnca. Nešlo by to maso fakticky jen zavrtat do listí a zakutat, aby to aromaticky probublalo, bylinkově načmuchlo a hlínově provonilo?
Listopad 7th, 2008 at 10.25Asi to chce kotlík z čundru, hrnce je škoda. Ale jak psala Millie - úžasná atmosféra. Češi objevili grilování a přípravu jídla venku obecně, tak tohle dokonale zapadá do naší nové záliby.
Listopad 7th, 2008 at 11.11Millie, zkuste, je to prča! A ta zvědavost jak člověka žere! :))
Helli, děkuju, pro mě to byla čest, taková krásná parta. Vaření v grupě, já to miluju :))
Vinografe no šlo! To je právě ten Setonuv hrnec! Je to takovej děsnej folk a country dohromady, ale musí to bejt sranda. Neuděláme to? Přijeď! Kukej tady: http://sweb.cz/vlastafiller/v007.html
Kanibale, jo, jenže ono to tak ze začátku nevydalo, že ho budu žhavit. Několik dní vypadal fakt chudák, že je po něm, ale právě mi v něm klokotá hovězí, tak to přežil…
Listopad 7th, 2008 at 11.29Julie: ty máš spotřebu hovězího jako Diego z Ria!
Listopad 7th, 2008 at 13.08že jo? Neříkej, že by sis teď nedal!
Listopad 7th, 2008 at 13.24Hovězí a Chilli kdykoli… ježiš kolik je?
Listopad 8th, 2008 at 1.27Ty jíš o půl druhý pálivý papričky?
Listopad 8th, 2008 at 11.54Klidně bych jedl, byl jsem hladovej jak kdybych celej večer pil jen to pivo
Listopad 8th, 2008 at 22.38No v Setonově hrnci jsem už vařil. Takhle se na maso aspoň člověk může podívat, ale z toho S. hrnce ho člověk může opravdu až vyhrabat. Nicméně výsledek byl skvělej! Je to dobrý sranda!
Listopad 18th, 2008 at 21.37