Chilli Menu: Nenechte si ujít
V memoárech ryze soukromých.

Jsou čtyři ráno, nemůžu spát a klokotání plynového kotle mi oznamuje, že léto je nadobro pryč. Tahle pokročilá hodina sakra fandí nostalgii a rozjímání. A jak tu tak sedím se sklenkou divokého burčáku a probírám rozbordelený archiv svých fotek, objevila jsem sérii obrázků z letošního léta. Jsou z akce, o které jsem původně chtěla nadšeně psát, jenže je mi tak moc srdci blízká, intimní a moje, že se mi s ní na net ani nechce. Tak šup pryč odsud, dál už ani nečtěte.


Ale co my tady?

Týden v Náměšti chápeme jako prima pracovní dovolenou, pozveme sem všechny svoje kamarády a děti vypustíme vstříc tvorbě a jiným kumštýřům. Do kapsy drobný peníz na mňamky v čajovně a pokyny, kde nás najdou. Důvěra v lidskou oboustrannost mi dovolí vypustit své svébytné čtyřleté dítě do blízkého okolí samotné. Stejně ji za hodinu najdu stát v úžasu uprostřed malé kaple, jak zírá s otevřenou pusinkou na vystoupení svérázných písničkářek. My mezitím vysvětlujeme donekonečna to samé: před dva za jeden, obrousit, vyvrtat, není místo, máme plno, zaletovat, ale zvládnete, rozstřihnout – nikdy mě to neomrzí…Setkání s lidmi, který znám jen prostřednictvím zaplacené padesátikačky za dílnu, mi dělá dobře na duši. Naštěstí je tu ČEZ, který zbytek lidem (za lektory i drahý materiál) doplatí.

Večer naložíme celý atelier do auta, zalepíme barevný pásek kolem zápěstí, deku, pivo, bramborák a tramtadadá poslouchat. Letos bylo celý týden fakt hnusně, i když to z fotek vypadá, že kecám. Plastová sedadla v řadách publika odnášel vítr a bičoval déšť a naše ruce na chvíli rozehřál jen podmanivý a hřímající Michal Němec a jeho Jablkoň (vlastně jeho Anička). Zhruba uprostřed večerního programu to ale malinko zašumělo davem a na dlažbě nádvoří něčí šikovné ruce srazily tři stolky. Připravily ubrus a na něj položily nakrájený, fantasticky čerstvý chléb.

Také mísy s voňavou škvarkovou pomazánkou, kterou zdobila kolečka nakrájené cibule a nakládané kozí rohy. Zadarmo, jen tak. S láskou a každodenně. Každoročně.

Neznám lepší lék na týdenní nevyspání i nepohodlí mokré bundy, než dát si o přestávce ještě teplý krajíc s křupající kůrkou, který pozřu ve společnosti cizích, a přesto spřátelených lidí, jejichž hruď zdobí originální šperk, který byl zaletován před pár hodinami mojí vlastní pájkou.
Vždy čerstvé komentáře
Dárky, prskavky, nošení novin i dávka přismahlých lineckých hvězdiček. Vánoce jsme prožili mile a předvídatelně. Možná o fous méně uhoněně než jindy. Se šťastnými dětmi a psem cupujícím papír a papírové mašle. Hodí se ale k ježíškovskému rozjímání i tvrdé soutěžení? Hodí, Ježíšek i Děda Mráz nám to rozhodně odpustí… Mám čtyři sourozence a máma s [...]
Osud mi musel dát pořádně po čuni, abych se probrala a z běhu zvolnila do chůze. Jsem totiž povahou šťastně uřícený sprinter a rychlý tok krve v žilách mi vždycky vyhovoval. Přijímám to, i když vím, že to stejně rychle přeřadím a vrhnu se zase na trať. Teď mám čas si ji v klidu prohlídnout, [...]
Chci vylézt na Sněžku, ale nebudu si mazat žádné rohlíky. Bezpečnou svačinu nechám tentokrát doma, rozhodla jsem se při klikání na mapy.cz. Takže v batohu mám jen láhev vody pro sebe, menší pro psinku a mířím autem z Trutnova do Pece. Na parkoviště k lezeckému areálu dorazil i můj parťák. Bez mapy, buzoly, vesel [...]
Julie, tohle je pozvanka s dost velkym predstihem
Pisu na list Deset milionu mist, akci a veci, ktere clovek MUSI videt, zazit, prozit nez umre
Říjen 2nd, 2008 at 8.52schnytlik: Ale ne všichni naráz! Aby na nás taky nějaká pomazánka zbyla…:))
Říjen 2nd, 2008 at 9.18Na druhé fotce vidím sochu pana Macháčka, že jo?
Říjen 2nd, 2008 at 9.29Na Náměšti už jsem párkrát byla (vloni tedy zrovna ne). Ani se Ti nedivím, Julie, že tak planeš, atmosféra je mimořádná. Já mám moc ráda programy Jury Pavlici, to prolínání moravské muziky s ostatním světem bere za srdce.
Tak tahle akce voní pověstným anglickým sousedstvím… takový vzpomínky ukrátí chladný deštivý noci, ale taky znemožní dodržení termínů a deadlines
Taky jsem minulý víkend mrknul na fotky z léta a trošku jsem se zasnil – letos to nějak rychle skončilo, ne?
Říjen 2nd, 2008 at 18.33Mno, já tak nějak obecně moc nemusím tyhle festivaly, a hlavně se mi pořád nechce věřit, že se zrovna v týhle Náměšti něco takového dá rozumně uspořádat.
Ale, proč ne. Znám dost lidí, co byli spokojeni.
Říjen 3rd, 2008 at 8.26Julko,jako vždy jsi to bezvadně napsala a ještě lépe nafotila.V tomhle upršeném podzimu to je letní pohlazení a fotky vůbec nejsou tak deštivé,jako to počasí v červenci.I když jsem slibovala,jak to tentokrát stihnu,tak jsem to zase prošvihla.A tak jsem ráda,že jsi si to nenechala jen pro sebe a podělila se i s náma o tu atmosféru.Díky,díky./Ještě by jsi mohla přihodit postřehy z Buchova,to bych taky ráda viděla.Těším se ./
Říjen 3rd, 2008 at 9.10Helli, pan Zdeněk Macháček měl v náměšťském parku výstavu svých létavic a dřevěných soch. Já ho obdivuju, v tom věku kutá obrovský klády a kmeny do podoby úžasných objektů a ještě si u toho pohodově píská. Je to fakt sekáč, odkaz na známou galerii jeho krásné ženy Stáni: http://www.galeriezruky.cz (jen pro sichr, určitě to všichni znají)
Kanibale, přesně tak
) Kvůli tomuhle textu jsem prošvihla uzávěrku jiného (ty snad doufám ne!!!), ale stálo mi to za to, ráda na to vzpomínám…
Říjen 3rd, 2008 at 12.43frettie: Náměšť je výjimka, tu atmosféru tvoří lidé, kteří ten festival dělají, stejně jako Ti, kteří na něj jezdí. Ale nenutím a nijak nadšeně nedoporučuji, každému to sedět nemusí…
Říjen 3rd, 2008 at 12.49Petro, Buchov bude, možná tady jen zmínka, zbytek vedle. Bylo to krásné!
Říjen 3rd, 2008 at 13.15ChilliJulie: Jako jo, já mám obecně náměšť a její okolí docela rád, ale ten festival mi tam nesedí. Ale zase, už se tam pěkných pár let úspěšně drží a prognóza nevypadá klesající.
Mimochodem, v Třebíči byla k 1. 10. otevřena nová kavárna, v novém „obchodním centru“ Stop Shop, na cestě ke Stříteži, moje hodnocení, kafe bídné segafredo, vzhledově něco strašnýho a nevkusnýho. :/ Bohužel.
Říjen 3rd, 2008 at 13.21Díky frettie! Už jsem si říkala, že tady v Minutkách (i když se do nich blbě komentuje)otevřu malý infokanál s kavárnami na jihu Moravy kam stojí za to jít a kam nikoli.
Říjen 3rd, 2008 at 14.23Ad Náměšť: Nebýt folkovek, tak tady asi zdechl pes…
Tedy to je úžasná akce!!!
Říjen 3rd, 2008 at 21.47Je krásné a obdivuhodné, že se v téhle hrozné době najdou lidi, co něco takového zorganizují. Smekám!