Martinská husa

08.11.08

Chilli Menu: Recepty nejen na neděli

Proč je dobré mít hejno hus a záhon máty pro dobré zažívání.

husa4.jpg

O tom, že můj švagr má velkou farmu už jsem tu psala několikrát. Mně práce v chlívě ani na poli celkem nevadí, vždycky se převexluju z městské moderní ženy na choť v holinách a poslušně se dělím o životní prostor s dobytkem. Mám však několik masňáckých zásad a čůrat na hnůj (jako moji chlapi drsňáci) teda nechodím. Nic tady nedostanu zadarmo, táta mého muže přijal svou hubatou snachu do rodiny teprve poté, co jsem připravila ucházející vepřový guláš pro celou rozmlsanou zabíjačkovou družinu. Mimochodem držet v ruce teplé maso, které ještě před chvílí pulsovalo životem, byl nevšední zážitek.

husa1.jpg

Tenhle úžasný kout u hranic s Polskem je místo, kam jezdíme dobíjet baterky, stavět šopu a vařit stará poctivá jídla. I náš syn zde prožívá pravý klukovský ráj a zakouší naprosto zásadní okamžiky svého života – šluk za stodolou a podrobné propátrání výstřihu patnáctileté kamarádky z vesnice.

husa3.jpg

K podstatným atributům každé hospodyně patří mít na dvoře stádo hus. Jak se taková sněhobílá komtesa zabíjí jsem fakt netušila, ale uměla to moje babička i máma. Já už ne, což mě docela štve. Nějak ale odmítám brát maso jako pouhou ingredienci zabalenou v mikrotenu. Snažím se myslet i na to, že bytost, která tak dobře chutná na pekáči, se musí i krmit a někde potřebuje spát.

husa5.jpg

A pak musíte mít kuráž ji zabít. Teoreticky se husa chytne, zobák se přitiskne ke krku a zařízne se v zátylku. Hlava se odřízne a hodí na hnůj. A pak se roztopí kamna, oškube se a hodí na pekáč. S žádnou jinou husou v kuchyni zkušenosti nemám. Nikdy jsem si nekoupila zmrzlou verzi v supermarketu. Čili tohle berte jako návod na přípravu doma vykrmené bílé potvory, která kejhá, syčí, rychle běhá a štípe děti.

husa6.jpg

Jestli máte to štěstí a občas k vám ze statku, od babičky nebo z farmy husa doputuje, potěš vás pánbůh. Já jsem se s tím sádelnatým netvorem rvala docela dlouho a několik vysušených a tvrdých husiček mi doma způsobilo shovívavý úsměv mého muže. Ale po těch letech jsem potrénovala a dělám ji takhle:

husa7.jpg

Husička

Jestli toužíme slyšet potlesk našich husou zmámených strávníků, musíme začít den dopředu. Obludu pečlivě umyjeme a očistíme. Je to megapták, vylovíme ten největší pekáč, jaký v rodině máme. Po celé ploše husy roztíráme hrst soli, dvě lžičky nasypeme i huse do břicha. A takhle naloženou ji necháme do druhého dne odpočívat v pokoji. Nic se nestane, když ji v soli necháme dva dny.

Druhý den rozfajrujeme troubu na 200 stupňů. Husu vložíme s pekáčem do trouby a necháme ji 15 minut zatáhnout. Zatím nepodléváme! Po této době snížíme teplotu na 120 stupňů, husu dostatečně podlijeme, přidáme dvě jablka a zakryjeme druhým pekáčem a na půl hodiny na ni zapomeneme. Potom ji vytáhneme z trouby a sebereme tuk. Jak se to dělá? Velkou a hlubokou lžíci pomalu noříme do vypečené šťávy, tuk se drží na hladině a vklouzne do lžíce. Stále zakrytou husu pomalu pečeme asi další dvě až tři hodiny. Každou čtvrthodinu podléváme a sbíráme tuk.

Na konci pečení, když už mám hotové zelí, a vysílám zásobovací jednotku do hospody pro pivo do džbánku, všechnu šťávu sliji a nechám husu nasucho ještě asi 10 minut v troubě. Kůrka je ještě křupavější.

husa2.jpg

Všechna kouzla ke zlatavé a křehké svatomartinské husičce: obludu dopředu nasolit, pomalu péct, nesušit, podlévat. Cholagol udržovat v pohotovostní poloze…

Komentáře: 18 “Martinská husa”

  1. luckydina

    nádkerná husička, zabíjení, škubání a kuchání si klidně nechám ujít, od toho jsem se vždycky držela dál, ale šlejšek jsem se v dětství něco nadělala a babička pak husy vykrmila, ted už jenom kupovanou

  2. rachad

    Heeeeezkýýýýý :-D

  3. frettie

    jeeee, já na ni mám chuť. :) kruci už. :)

  4. Kanibal

    No tak já bohužel tyhle zvířátka znám až se žlutou samolepkou Vodňanské drůbeže. Ale na svatého Martina asi nebude zbytí a sezvu rodinu na husičku. Jen ty knedlíky se ještě musím doučit…

  5. ChilliJulie

    Luckydina, rachad, frettie: Díky! Jíte na Martina husu?

    Kanibale, nejjednodušší knedlíky jaký znám:
    Nakrájet housku nebo rohlík nadrobno, vysušit v troubě (na osobu cca 1-1,5 rohlíku). Osmažit cibulku, můžeš přidat třeba uzené nebo angl. slaninu. Rozkvedlat vejce (na každý 1,5 rohlík jedno), osolit, přidat trochu mléka, tříkrát strouhnout muškátový oříšek, nakrájenou pažitku nebo hladkolistou petrželku. Lžíci hrubé mouky na jeden rohlík. Všechno smíchat.

    Vymazat hrníček s rovnými stěnami máslem a vysypat strouhankou. Těsto do hrníčků malinko upěchovat, navrch přidat hoblinku másla a vařit ponořené ve vodě asi 15 minut. Jsou to ty samý jako na fotce, zaručeně se povedou a jsou strašně dobrý…:)

    Nebo můžeš tuhle směs nacpat huse do bříška, stane se z toho úžasná nádivka, do které se koncentrují všechny ty šťávičky, je to boží! Někdy, když nejsem líná, dám do nádivky ještě oloupané a nakrájené mandle a přidám víc zeleného lupení. I tahle husa nádivku měla, jen byla mimo záběr objektivu :) )

  6. frettie

    Julie: Ne, na Martina ne, ale pravidelně máme husu i kachnu na slavnostním obědě na boží hod vánoční. A teda husička je husička … mmm. :)

  7. Lio

    Takovéto jídlo už znám jenom z internetu, Jůlie.
    Babičky „ňák“ zmizely..

  8. primula

    Znám tuhle domácnost a tyto pečené husy. Myslím, že je to letos lehce odbyté, protože, když jsme my byli přizváni loni, jako příloha byly dvoje knedlíky – tento a ještě bramborový a dvoje zelíčko -červené na víně a bílé. Tak dobrou husičku jsem dlouho nejedla.

  9. Kanibal

    primula: asi na Kalodovic dolehla globální hospodářská krize ;)

  10. frettie

    primula: Hm, zelíčko, sladký a kyselý. Mmmm. :)

    A bramborové domácí knedlíky, neznám lepší …. :)

  11. DolceVita

    Moc hezké pokoukání :-) Ovšem pečení a smažení je příjemné finále. Já se svou husou budu na startovní čáře, tzn. že až ji dostanu od milých sousedů, tak nebudu připravena o tu radost, husu si pěkně oškubat sama :-) Možná bych jim měla říct, že jsem původem městská holka :o )))

  12. ChilliJulie

    Lio, babičky vymizely, ale na světě jsou ještě přátelé! :) )

    primula a Kanibal: no jo, srandičky co? Je fakt, že to červené zelí na víně bylo dobré, tak zase příště, no ;) Když se mi bude chtít! ;)

    frettie: Domácí bramborové nějak nedělám, není s tím děsná práce?

    DolceVita: ááá děkuji a při škubání přeji příjemné chvíle!

  13. Cutie

    Pěkné počtení a pokoukání…husu jsem nejedla ani nepamatuju.

  14. ChilliJulie

    Cutie, že jo? Já nebýt toho našeho opeřenýho dvorku, odkud mám přísuny, tak bych na husičku ani nepomyslela!

  15. Petra

    Husička je k nakousnutí.Bohužel nemám ten opeřený dvorek a cena za husu v supermarketu mně málem porazila.Ale chodila jsem kolem ní dlouho!!!!.Nicméně jsem rodinu zase o tuto dobrotu ochudila.No počkají si až na kačenku o vánocích.Tak všem husičkomilcům dobrou chuť.

  16. burmajones

    jůlie, děvče neščastný, ty bys zahodila husí hlavu? oškubaná, bez očí a zobáku, patří do polévky spolu s krkem, srdcem, kouskem jater a packama.
    a nejhodnější dítě dostane mozeček, aby bylo chytrý.

  17. Vinograf

    Super! Naprosto s tebou souhlasím v tom, že kdo jí maso, by ho měl umět sám zabít. Přijde mi to jako zásadní pochopení žvance.

  18. ChilliJulie

    Petra: díky! :)

    burmajones: Já moc „husací“ polévku nemusím, ale mozeček je dobrá rodinná motivace, dává se těm hodným? Já jsem poprvé tu uříznutou hlavu považovala za hračku do koupele, která se válí po dvoře, he he, to se švagr nasmál. To bylo až poté, co jsem se ptala, jestli to „stádo labutí“ mám pustit ven ;)

    Vinograf: Nebo alespoň přihlížet, aby člověk věděl…

Co si myslíte vy?

Vždy čerstvé komentáře