Na vařený nudli

Mám jednoho kamaráda, horolezce. Kdo má ve svém okolí člověka zblázněného do závratných a nebezpečných nadmořských výšek, ten už chápe…

Můj kamarád se jmenuje Vojta a není jen lezec, ale i skvělý výtvarník. Nevídáme se tak často, jak bych si přála, ale všechna setkání s ním mě pokaždé hodně těší a baví. Horolezecké historky, fotky z dálek a (pro mě) nepochopitelných výšek. Jsem po letech, kdy se s Vojtou známe, přesvědčená o jedné věci, ať jsem s ním byla kdekoli (třeba přivázaná na laně pár desítek metrů nad zemí), řešíla nesmírně riskantní situaci (například pád dítěte, které jsem měla na starost) vím, že na něj je absolutní spoleh a moje důvěra v jeho lezením nabušené ruce je ve mně silně zakořeněná už napořád.

Vojtu jsem poprosila, zda by pro čtenáře Chiili nenapsal malý seriál gastronomických zážitků v extrémních podmínkách. Vojta souhlasil a vy si tak můžete přečíst dnešní první část…

Na vařený nudli     

Už jsem zažil na horách všelicos. Viděl jsem borce, kteří vynesli na vrcholy lahve šampaňského, zavařovačky okurek, kvašáky i dvoupatrové dorty.

Na druhém pomyslném břehu stojí odvažovači gramů, přátelé tabulek a vědci nutričních hodnot. Jsou to lidé, kteří pojídají gel a pijí iontové nápoje. Netvrdím, že je to špatné. Já patřím do té skupiny lidí, která se tím vším moc nezabývá. Podělím se o své zkušenosti s vařením a stravováním ve stěně. 

Základním předpokladem je na čem uvařit. Většinou se vaří na plynových nebo benzínových vařičích. Voda se buď musí nosit či tahat s sebou. Další možností je rozpouštění sněhu či ledu.

Dovolte mi trochu počtů. V roce 2007 jsme strávili 4 dny ve stěně kilometrového žulového monolitu v Yosemitském národním parku. Na slunci bylo 40 stupňů Celsia. Do takové stěny se počítá jeden galon na hlavu a den (1 galon je cca 3,75 l). To pro naši lezeckou trojici znamenalo vzít si s sebou na čtyři dny ve stěně cca 45 litrů vody. Což s rezervou na jeden den znamenalo přes 50 kg zátěže.

Nejvíc energeticky náročné je rozpouštění sněhu. Dokonce je lepší rozpouštět led než sníh. Sníh funguje jako izolant. Většinou se to řeší tak, že se ohřeje pouze troška sněhu, který se rozpustí na vodu a zbylý sníh se do vody přidává tak aby byl ponořen pod vodu.

 

Co si pamatuji, základem byla vždy bramborová kaše zvaná brkaše nebo též bramborka. Výdobytkem moderní doby byla opravdová instantní kaše, která obsahovala mléko a nedělala hrudky. K takové brkaši, která se tedy většinou vaří s bujonem nebo s instantní polévkou se podává tvrdý salám nebo rybičky. Bramborová kaše je lehká a stačí zalít pouze teplou vodou.

Dalším základním kamenem byly nudlové polévky. V začátcích to byla hlavně značka MAME tzv. mamesa a YUMYUM, které většinou úděsně pálily. Později se vyrojila spousta dalších značek. Dokonce v kalíšcích a se skládací lžičkou. Ty jsou však pro použití ve stěně nepoužitelné. Běžná dávka je jedna nudlová polévka na hlavu.

Instantní polévky zvané také rychlý šálek. Horolezecký bestseller. Desítky druhů. Různých značek a různé kvality.

Ovesné vločky, kterým se většinou říká ovsáky. Vaří se nebo se jedí jenom tak a zapíjejí se čajem.

Čaj je kapitola sama pro sebe. Někdy se místo lístkového čaje volí různé instantní nápoje nebo šumáky, které nepotřebují vařící vodu. Vlažná voda znamená méně plynu nebo benzínu.

 

Jako dochucovadlo jsem vozíval paličku česneku a pár kostek bujónu. To většině jídel dodávalo chuť. Kvůli váze později česnek sušený.

Pro rychlé výpady do stěn fungují většinou obyčejné horalky či tatranky. Také jsou oblíbené müsli tyčky. Energeticky dobře jsou na tom snickers, mars a podobné tyčinky. O speciálních přípravcích psát nebudu.

 

Jídlo se většinou podává přímo s nádoby, ve které se vaří. Sladké se míchá se slaným. Po brkaši se klidně ve stejném ešusu vaří čaj. Pro fajnovky možno vytřít toaletním papírem. Několikrát jsem nahradil lžíci skobou. Dobré jsou skoby tzv. nožovky.

 

Nikdy jsem s sebou nebral věci ve skle. Z konzerv jedině rybičky nebo tresčí játra. Několikrát bylo nutné otevřít konzervu bez otvíráku. Jak se to na závěsné posteli dělá? O tom zas někdy příště.

O své zkušenosti a zážitky se s vámi rád podělil Vojtěch Watt Dvořák

Vojtův blog o životě ve stěně i jinde

5 komentářů: „Na vařený nudli

  1. Myslím že jsem sentimentálně zavzpomínal na Skandinávii, kde už mi jemně mletý vločky s rozinkama, skořicí a sušeným mlíkem, který jsem si jen zalíval horkým čajem tak lezli krkem, že radši nevzpomínat :-)) Jsem velkej fanda do outdoorovýho vaření a vaření venku vůbec. Je pravda, že když jsem si usmyslel uvařit si po způsobu mýho velkýho vzoru kamaráda Lubíka z Jablonce borůvkový knedlíky se smetanou zakysanou na pasece v lese. I ta mouka se dost pronese!!

  2. Milá Julie, ani nevíš, jak jsi zabrnkala na moji už dávno skrytou strunku.:-)Vždycky jsem milovala hory a horolezení, ale vítr Život fouká různými směry. Skončila jsem u turistických tras po Vysokých Tatrách a bylo to prima. Dnes už „pozdě bycha honit“, ale mám několik krásných knížek, kde znovu a znovu prožívám TEN krásný adrenalin, vaření na právě dostupných vařičích…obdivuji chlapy ve stěně ( nojo, holky taky). Děkuji za krásný článek a fotky. BTW jen tak „po žensku“ ….Vojto, hlavně nelez moc vysoko, ať nespadneš! :-)))))

  3. Také jsem byl jednou přinucen vařit v „přírodě”.Kolega vymyslel abych se pustil do plněných bramborových knedlíků.No to byla mela.Na vyčištění studánky(což byl ten důvod vaření)mělo přijet asi pět lidí.To je bratru asi 40 menších kulatých nesmyslů.Ale ouha.Co šeptanda jednou roznese nejde zastavit.Čističů přijelo asi já už ani nevím kolik.Jediné co utkvělo v mé děravé hlavě je stmívání a zhruba 190 kulatých nesmyslů a hlavně jsem měl hlad!!Oni jen chodili a jedli a nadávali že to ještě není apod.V lese na pařeze místo prkýnka,brambory znárodněny na poli(několikrát)masa dovnitř stále méně a méně a já hladov!Raději nevzpomínat.Zdraví Hy

  4. Rachade, já Tě vidím jako dnes u toho kuskusu. Milej pohodář a smíšek ukecanej na pařezu hňácá borůvkový knedlíky a otevírá kelímky se smetanou, kterou jsi určitě chladil v lesním potůčku 🙂 Těším se na nějakou takovou akci…Bylo to fajn a mrzí mě, že jsem kuskus nestihla ochutnat, jakej byl?

    Milá Teo, tak to Ti závidím, já mám strašnou hrůzu z výšek, nedokážu to překonat…Proto obdivuju svýho muže, kterej s Vojtou vylezl v Adršpachu na „želvu“ a mávali mi odsud…To nepřežívám ani na zemi 🙂

  5. Hydraulik: No vidíš, knedlíky na pařezu dnes ve dvou variantách a ještě vtipně, ochotně a s mužskou grácií….No teda, píšu si do seznamu: sorbet, štiky v rybníčku, U…, pařez a knedlíky…:)))

Napsat komentář