Chilli Menu: Reportáže
Ten děda byl neuvěřitelnej. Když jsem v neděli brzy ráno šlapala z Ostravice směrem na Lysou Horu v Beskydech, míjela jsem napůl svlečenýho chlapa – sedmdesátníka?, který si s obyčejným plátěným batohem štrádoval z toho prďáckýho kopce dolů.

Pískal si a za těch pár vteřin na mě tu svou pohodu přenesl. Když jsem v šest ráno vyjížděla z Brna, on už musel stoupat po kamenech směrem k vrcholu. Příště půjdu v noci, už vím kde se neskulit ze srázu, tuším za kterým kopcem vychází slunce a vezmu s sebou foťák a stativ.

Vystoupat těch 900 výškových metrů nakonec nebylo tak šílený, jak jsem očekávala. Takže jsem samu sebe překvapila. Blbost byla ta úhledná svačina, kterou jsem si ještě doma v Králově Poli zabalila. Úplně stačí láhev vody a lehká nepromokavá bunda. Nahoře jsou totiž dvě hospody se zahrádkou, kde točí Gambrinus, ohřívají klobásu a vaří zelňačku. Žádný kulinární zázrak, ale na přežití to úplně stačilo. Na Lysou je krásný výstup, jen by nahoře nemusel být takový mumraj. Člověk se rychle přehoupne nad vrcholky stromů a kouká do údolí. Příště (ve dne:) to ale zkusím jinudy. Nepůjdu z Ostravice po modré, zkusím to po červené z Visalají.

Až na vás taky přijde toulavá:
Autem z Brna jsem jela přes Nový Jičín a Frýdek Místek do Ostravice. Cesta trvala dvě hodiny a auto jsem nechala asi 1.5 km za nádražím. U mostku vlevo je takové štěrkové improvizované parkoviště. Odtud vede modrá kolem chat nahoru.

Na Lysou jsem lezla dvě hodiny, nijak jsem nehnala, měla jsem s sebou svoje čtyřměsíční štěně. Fifi mi ale předvedla, že je houževnatý pes a ohledy nepotřebuje. Nikam neutíkala, držela se ve stínu u nohy a když vyběhla „hlídat“, dostala odměnu a byla spokojená. A já taky.
Zpátky jsem to vzala po žluté směrem k přehradě Šance. Romantická, chladná cesta lesem. Dole jsem se rozhodla, že se mi nechce zpátky po silnici, tak jsem lesem po zadku sešupla k chatám a zkrátila si poslední úsek.
Ztráty žádné, svaly nebolí a byl to krásný výlet s výhledem na Vysoké Tatry.
Vždy čerstvé komentáře
Dnes jsou to právě čtyři roky co vznikla ChilliJulie. K narozeninám jsem si nadělila sérii nových fotek, abych měla co měnit v banneru. Autorkou ananasového masakru je fotografka Monika Hlaváčová a look fotce dodal můj kamarád Lukáš. Kvůli focení jsem přestavěla svůj velký byt na atelier, postříkala zeď šťávou z citronu a nacpala se lajt [...]
Naše kníračka Fifinka má dnes jeden rok! My si myslíme, že to snad ani není normální pes, ale svatý stvoření. Jinak by přece musela ve svým věku okusovat nohy od stolu, žužlat bačkory a nosit si do pelechu hnusnou štětku od záchodu. A to ona nedělá. Naopak způsobně leží v pelíšku, kojí kočku a dělá [...]
Moje milá přítelkyně Marie měla kdysi dávno na ledničce přiťapnutou krásnu cedulku: Nežer! Maruško, jak já ti teď rozumím… Mně by letos po provařených a propečených Vánocích nepomohla už ani petlice. Ty desítky dek másla, kakaa a majonézy co jsem letos poctivě připravila, usurpují totiž nejen všechna patra v ledničce, ale i balkon a koupelnu. [...]
jo! nutně potřebuju do hor…
Květen 23rd, 2011 at 21.20Já taky
Květen 24th, 2011 at 10.44Priste nechat auto na parkovisti hotelu Bezruc (Malenovice) a pekne svihat nahoru za „hodinu patnact“
Červen 10th, 2011 at 10.00zkušeně
Lysá je nádherná, určitě půjdu nahoru i na podzim. Ale ten čas, no nevím, já jsem spíš nasávačka-uživatelka
)
Červen 10th, 2011 at 10.26na Lysou jsem lezl ted v sobotu a cestu k vrcholu jsme take potkali nejakeho polonaheho pana. Asi patri do skupinky chodcu, kteri sem splhaji pravidelne.
Listopad 29th, 2011 at 16.24