Chilli Menu: Reportáže
Ten děda byl neuvěřitelnej. Když jsem v neděli brzy ráno šlapala z Ostravice směrem na Lysou Horu v Beskydech, míjela jsem napůl svlečenýho chlapa – sedmdesátníka?, který si s obyčejným plátěným batohem štrádoval z toho prďáckýho kopce dolů.

Pískal si a za těch pár vteřin na mě tu svou pohodu přenesl. Když jsem v šest ráno vyjížděla z Brna, on už musel stoupat po kamenech směrem k vrcholu. Příště půjdu v noci, už vím kde se neskulit ze srázu, tuším za kterým kopcem vychází slunce a vezmu s sebou foťák a stativ.

Vystoupat těch 900 výškových metrů nakonec nebylo tak šílený, jak jsem očekávala. Takže jsem samu sebe překvapila. Blbost byla ta úhledná svačina, kterou jsem si ještě doma v Králově Poli zabalila. Úplně stačí láhev vody a lehká nepromokavá bunda. Nahoře jsou totiž dvě hospody se zahrádkou, kde točí Gambrinus, ohřívají klobásu a vaří zelňačku. Žádný kulinární zázrak, ale na přežití to úplně stačilo. Na Lysou je krásný výstup, jen by nahoře nemusel být takový mumraj. Člověk se rychle přehoupne nad vrcholky stromů a kouká do údolí. Příště (ve dne:) to ale zkusím jinudy. Nepůjdu z Ostravice po modré, zkusím to po červené z Visalají.

Až na vás taky přijde toulavá:
Autem z Brna jsem jela přes Nový Jičín a Frýdek Místek do Ostravice. Cesta trvala dvě hodiny a auto jsem nechala asi 1.5 km za nádražím. U mostku vlevo je takové štěrkové improvizované parkoviště. Odtud vede modrá kolem chat nahoru.

Na Lysou jsem lezla dvě hodiny, nijak jsem nehnala, měla jsem s sebou svoje čtyřměsíční štěně. Fifi mi ale předvedla, že je houževnatý pes a ohledy nepotřebuje. Nikam neutíkala, držela se ve stínu u nohy a když vyběhla „hlídat“, dostala odměnu a byla spokojená. A já taky.
Zpátky jsem to vzala po žluté směrem k přehradě Šance. Romantická, chladná cesta lesem. Dole jsem se rozhodla, že se mi nechce zpátky po silnici, tak jsem lesem po zadku sešupla k chatám a zkrátila si poslední úsek.
Ztráty žádné, svaly nebolí a byl to krásný výlet s výhledem na Vysoké Tatry.
Vždy čerstvé komentáře
Dárky, prskavky, nošení novin i dávka přismahlých lineckých hvězdiček. Vánoce jsme prožili mile a předvídatelně. Možná o fous méně uhoněně než jindy. Se šťastnými dětmi a psem cupujícím papír a papírové mašle. Hodí se ale k ježíškovskému rozjímání i tvrdé soutěžení? Hodí, Ježíšek i Děda Mráz nám to rozhodně odpustí… Mám čtyři sourozence a máma s [...]
Osud mi musel dát pořádně po čuni, abych se probrala a z běhu zvolnila do chůze. Jsem totiž povahou šťastně uřícený sprinter a rychlý tok krve v žilách mi vždycky vyhovoval. Přijímám to, i když vím, že to stejně rychle přeřadím a vrhnu se zase na trať. Teď mám čas si ji v klidu prohlídnout, [...]
Chci vylézt na Sněžku, ale nebudu si mazat žádné rohlíky. Bezpečnou svačinu nechám tentokrát doma, rozhodla jsem se při klikání na mapy.cz. Takže v batohu mám jen láhev vody pro sebe, menší pro psinku a mířím autem z Trutnova do Pece. Na parkoviště k lezeckému areálu dorazil i můj parťák. Bez mapy, buzoly, vesel [...]
jo! nutně potřebuju do hor…
Květen 23rd, 2011 at 21.20Já taky
Květen 24th, 2011 at 10.44Priste nechat auto na parkovisti hotelu Bezruc (Malenovice) a pekne svihat nahoru za „hodinu patnact“
Červen 10th, 2011 at 10.00zkušeně
Lysá je nádherná, určitě půjdu nahoru i na podzim. Ale ten čas, no nevím, já jsem spíš nasávačka-uživatelka
)
Červen 10th, 2011 at 10.26na Lysou jsem lezl ted v sobotu a cestu k vrcholu jsme take potkali nejakeho polonaheho pana. Asi patri do skupinky chodcu, kteri sem splhaji pravidelne.
Listopad 29th, 2011 at 16.24