Chilli Menu: Nenechte si ujít, Reportáže
Navezla mě do toho Karolína z Apetitu: „Přijeď, já jsem o tom psala nadšeně před rokem a to jsem sejra neměla ani kousek!“

Tak jo. Ťukám to do mailu. Přihlašuji ChilliJulii na Třetí pražskou sýrovou nakládačku – klání o nejlepší nakládaný hermoš. „Budu v porotě, he he!“ bliká mi vesele pan Cuketka na Skypu.

Jak na sýr?
Můj soutěžní kabrňák začal tady. Ve Vinném sklepě 30 jsem obdržela od kamaráda Otty kromě životních rad i butelu drahoceného oleje. V tom jsem sedlčany pár dní blahodárně koupala. Dodatečně teď děkuji organizátorům. Šíleně zaměstnaným soutěžícím nezapomenou roztomilým mailem pět dní předem připomenout, že je „čas nakládat“. Můj recept by do Ony Dnes stačil, ale chce to přece jen svý. Česnek nahrubo, olej kouzelník a spešl koření od Sindbáda. Víc prozrazovat nebudu, chci totiž vyhrát druhé místo i za rok…

Zavařovačka plná mastného oleje putovala minulé úterý ráno se mnou do redakce a statečně držela balanc v zatáčkách železniční trasy Brno - Praha Holešovice. Nemusíte to ani na vlastní kůži zkoušet, papírovou tašku ZARA ten olej i přes obalení igeliťákem spolehlivě promáčí.

Sraz s Cuketkou v Savoyi
Nejde sýr jen tak plácnout na papírový tácek (i když porotě klidně, stejně by pan Cuketka to lupení vyplivl). Soutěžící svá rozmňadlaná kolečka musí i originálně naservírovat. Odhaduji, že ten podvečer nikdo jiný v Savoyi lepidlo ani nůžky u mramorového stolku neměl. Skoro jsem si tam musela tu mátu do čaje vlastnoručně natrhat sama. Obsluha nepochopila, že nabíráme síly na sýrový souboj a chceme si také něco objednat.

Sejry s přidanou hodnotou
Každý ročník sýrové nakládačky podporuje chráněnou dílnu občanského sdružení Portus. Sociální rozměr akce mě prostě nadchl. Mentálně postižení lidé nevycpávají textilní hračky ani nehňácají keramiku. Vymysleli geniální věc - rozhodli se na kšeft nakládat sýry a utopence. A prodávat je do pražských hospod. Každý si přece s nadšením hermoše a utopence v hospodě dá. Podpoří dobrou věc a nekupuje si nic z lítosti.

Párty na Kampě
Kdo si na párty plastovou vidličkou neuďobnul ve správnou chvíli kus soutěžního sýrového kolesa, mohl jen slintat a závidět porotě. Zapadající slunce kouzlilo na zahradě komunitního centra na Kampě nádherné světlo. Stála jsem frontu na pivo, nasávala pohodu a přemýšlela nad tajemstvím spontánních a nevýdělečných akcí. Rozkvetlé šeříky bláznivě voněly, hudba šlapala a vítěz se dojemně radoval.
Druhý den jsem prošvihla pracovní poradu. A příští rok do toho rozhodně navezu někoho zase já.
Vždy čerstvé komentáře
O fenoménu foodblog tam sice skoro nemluvíme (a to jsem měla připravený v hlavě všechny adresy kamarádů, na který nesmím zapomenout! Kuci a Šárko;) a červený fleky na krku snad v průběhu zmizely. ChilliJulie v pořadu Před půlnocí
O víkendu má být teplo a znojemští mají dveře sklepů dokořán. Asi nepojedu, páč píšu recenzi do pondělníku na stranu 5 Více o Festivalu otevřených sklepů na otevrenesklepy.cz
Zelená, chromovaná, kávová, kuřácko-nekuřácká, opravená, milá, trhle intoušská kavárna Spolek už nás baví 10 let. Borci chystají spoustu zábavy a škrtají ceny směrem dolů. Určitě se tam […]
Je to klišoidní, já vím.
Vyfotit roztomilý překlep asijského bistra je to nejjednodušší, co jsem s foťákem v ruce dneska mohla udělat. Jenže já na verzi tohohle jídla jezdím do tržnice na Olomouckou a je mi fuk, jak to mají napsaný. A tohle mě rozesmálo
Moc pěkně napsané! Děkujeme za návštěvu:)
Červen 1st, 2009 at 10.35