Chilli Menu: Nenechte si ujít, Reportáže
Navezla mě do toho Karolína z Apetitu: „Přijeď, já jsem o tom psala nadšeně před rokem a to jsem sejra neměla ani kousek!“

Tak jo. Ťukám to do mailu. Přihlašuji ChilliJulii na Třetí pražskou sýrovou nakládačku – klání o nejlepší nakládaný hermoš. „Budu v porotě, he he!“ bliká mi vesele pan Cuketka na Skypu.

Jak na sýr?
Můj soutěžní kabrňák začal tady. Ve Vinném sklepě 30 jsem obdržela od kamaráda Otty kromě životních rad i butelu drahoceného oleje. V tom jsem sedlčany pár dní blahodárně koupala. Dodatečně teď děkuji organizátorům. Šíleně zaměstnaným soutěžícím nezapomenou roztomilým mailem pět dní předem připomenout, že je „čas nakládat“. Můj recept by do Ony Dnes stačil, ale chce to přece jen svý. Česnek nahrubo, olej kouzelník a spešl koření od Sindbáda. Víc prozrazovat nebudu, chci totiž vyhrát druhé místo i za rok…

Zavařovačka plná mastného oleje putovala minulé úterý ráno se mnou do redakce a statečně držela balanc v zatáčkách železniční trasy Brno – Praha Holešovice. Nemusíte to ani na vlastní kůži zkoušet, papírovou tašku ZARA ten olej i přes obalení igeliťákem spolehlivě promáčí.

Sraz s Cuketkou v Savoyi
Nejde sýr jen tak plácnout na papírový tácek (i když porotě klidně, stejně by pan Cuketka to lupení vyplivl). Soutěžící svá rozmňadlaná kolečka musí i originálně naservírovat. Odhaduji, že ten podvečer nikdo jiný v Savoyi lepidlo ani nůžky u mramorového stolku neměl. Skoro jsem si tam musela tu mátu do čaje vlastnoručně natrhat sama. Obsluha nepochopila, že nabíráme síly na sýrový souboj a chceme si také něco objednat.

Sejry s přidanou hodnotou
Každý ročník sýrové nakládačky podporuje chráněnou dílnu občanského sdružení Portus. Sociální rozměr akce mě prostě nadchl. Mentálně postižení lidé nevycpávají textilní hračky ani nehňácají keramiku. Vymysleli geniální věc – rozhodli se na kšeft nakládat sýry a utopence. A prodávat je do pražských hospod. Každý si přece s nadšením hermoše a utopence v hospodě dá. Podpoří dobrou věc a nekupuje si nic z lítosti.

Párty na Kampě
Kdo si na párty plastovou vidličkou neuďobnul ve správnou chvíli kus soutěžního sýrového kolesa, mohl jen slintat a závidět porotě. Zapadající slunce kouzlilo na zahradě komunitního centra na Kampě nádherné světlo. Stála jsem frontu na pivo, nasávala pohodu a přemýšlela nad tajemstvím spontánních a nevýdělečných akcí. Rozkvetlé šeříky bláznivě voněly, hudba šlapala a vítěz se dojemně radoval.
Druhý den jsem prošvihla pracovní poradu. A příští rok do toho rozhodně navezu někoho zase já.
Vždy čerstvé komentáře
Moje milá přítelkyně Marie měla kdysi dávno na ledničce přiťapnutou krásnu cedulku: Nežer! Maruško, jak já ti teď rozumím… Mně by letos po provařených a propečených Vánocích nepomohla už ani petlice. Ty desítky dek másla, kakaa a majonézy co jsem letos poctivě připravila, usurpují totiž nejen všechna patra v ledničce, ale i balkon a koupelnu. [...]
Dárky, prskavky, nošení novin i dávka přismahlých lineckých hvězdiček. Vánoce jsme prožili mile a předvídatelně. Možná o fous méně uhoněně než jindy. Se šťastnými dětmi a psem cupujícím papír a papírové mašle. Hodí se ale k ježíškovskému rozjímání i tvrdé soutěžení? Hodí, Ježíšek i Děda Mráz nám to rozhodně odpustí… Mám čtyři sourozence a máma s [...]
Osud mi musel dát pořádně po čuni, abych se probrala a z běhu zvolnila do chůze. Jsem totiž povahou šťastně uřícený sprinter a rychlý tok krve v žilách mi vždycky vyhovoval. Přijímám to, i když vím, že to stejně rychle přeřadím a vrhnu se zase na trať. Teď mám čas si ji v klidu prohlídnout, [...]
Moc pěkně napsané! Děkujeme za návštěvu:)
Červen 1st, 2009 at 10.35